Shushika

Nicolas Cage – muž, mýtus, legenda – se rozhodl svým herectvím redefinovat další žánr. Biblický film v jeho filmografii zatím zoufale chyběl, ale se zprávami o odchodu do hereckého důchodu zřejmě přichází i bilanční období a příklon k tomu, co na závěr zanechá hlubší brázdu. Na roli Ježíše už přece jen trochu přesluhuje, kolem postavy Boha chodí Hollywood po špičkách, tak co… adoptivní otec budoucího Spasitele? A světe div se, není to vůbec špatné – Nicolas Cage se přeladil ze surfaře do role tzv. Svatého Josefa a vyráží na začátek našeho letopočtu. V oficiálních biblických textech hraje Josef roli zcela okrajovou a stejně tak se mnoho nedozvíme ani o Ježíšově dětství a dospívání. Ale texty apokryfní – to je jiná klasa. S nimi se vnoříme do světa zázraků, barvitých (mýtických) postav aktivně zasahujících do světaběhu a náznaků komplexnějších emocí, což tvůrcům v souhrnu umožní zajímavější hru. A tady taky vidím jeden z důvodů, proč Cage na roli kývnul – postava muže, který dostává od okolí bídu, že vychovává zvláštní dítě, které není jeho, je vlastně herecký sen. A Josef může svou frustraci ventilovat způsobem, který je Cageovi herecky vlastní, tedy i přes jeho pověstný amok. Možná to bude propadák, ale vždycky  raději sáhnu po něčem, co čpí nedokonalou originalitou, než je pravověrnější… ale taky umělohmotnější produkt typu Zero A.D.