Čtvrtý Terminátor se teď chystá k útoku na česká kina (a jeho tvůrci po americkém komerčním fiasku doufají, že se na něj bude chodit) a už po pár záběrech je z něho evidentní, jak moc se tahle série za těch pětadvacet let změnila. Příjemný postapocalyptický akčňák pro mladší diváky už nemá s první dílem prakticky nic společného. Jestli je to dobře nebo ne, to ať si posoudí každý sám, zopakovat si jedničku před premiérou čtvrtého dílu ale není vůbec špatný nápad.

James Cameron v ní totiž ukazuje, že už v roce 1984 byl režijním géniem. Na svůj film nedostal příliš velký rozpočet, ale při castingu měl kliku (bůhví, jak by to celé dopadlo, kdyby Terminátora hrál Lance Henricksen nebo O. J. Simpson) a za kamerou nápady. První Terminátor se od dalších dílů liší nejen v tom, že kalifornský guvernéru je tu za padoucha, který při hledání matky vůdce budoucích povstalců zlikviduje celou policejní stanici a k tomu ještě polovinu města. Hlavní rozdíl je v atmosféře.

Druhý a třetí díl fungovaly jako filmy, u nichž si divák tak nějak nemohl ani připustit, že by mohly dopadnout špatně. Byl tam Arnold a Arnold neprohrává. V jedničce je ale na druhé straně a člověk při sledování jeho řádění má oprávněný pocit, že proti tomuhle vraždícímu stroji nemá technika osmdesátých let sebemenší šanci. Terminátor je depresivní podívaná. Vyhublý Kyle Reese je vedle T-800 srandovní a dobře ví, že kdyby se mu dostal do rukou, měl by tak dvě vteřiny života. Šance na přežití a na vítězství je tu zkrátka minimální. Ví to hlavní hrdinka, ví to její ochránce a ví to i divák. Když záporácký stroj se zarputilým výrazem střílí na začátků filmu ženy v domácnosti do hlavy, opravdu to není příjemná podívaná a jeho operace svépomocí na člověku také může zanechat trvalé následky.

Terminátor zkrátka – až na trikovou stránku – vůbec nezestárl. Desítky filmů ho zkoušely napodobit, ale neuspěl žádný. James Cameron totiž dokázal natočit film, kde beznaděj a zadupává do země veškeré optimistické myšlenky. Terminátor je zkrátka boj o život s něčím, proti čemu je člověk méně než moucha. Závěrečné vítězství proběhne jaksi omylem a jak dobře víme z pokračování, o vítězství se v podstatě vůbec nejedná. První Terminátor dnes zůstává trochu neprávem ve stínu slavnějšího druhého dílu, ale divákovu přízeň si získává úplně jiným způsobem. Chybí tu humor, nadhled i oslňující trikové sekvence. Je tu jen Arnold Schwarzenegger jako dokonalá vraždící mašina, který během jedné noci rozpoutal v Americe peklo. A nastartoval filmovou ságu, která nestárne.