U spousty filmů v kinech si člověk říká, že to fakt nebyla žádná sláva a že by jim to slušelo víc na streamu. Funguje to však i obráceně a některé věci ze streamů si vyloženě říkají o velké plátno a je škoda, že si je můžeme užít maximálně doma. To nakonec platí i o Tenzingovi. Už v trailerech bylo evidentní, že příběh o zdolání Everestu bude velkolepá podívaná a přítmí kinosálu by jí slušelo. No ale člověk nemůže mít všechno. Zamrzí to kvůli divákům i kvůli samotným tvůrcům. V kině by totiž člověk při kochání se velehorami a nádhernými záběry možná snáz zapomněl na problémy, které Tenzing má. A bohužel jich není úplně málo. 

Ačkoliv jde v základu o tradiční biografii ve stylu „život a dílo“, to dílo tu hraje absolutní prim. Většinu času totiž strávíme s výpravou britských horolezců, kteří doufají, že se jim povede zdolat nejvyšší vrchol světa a tuší, že jde možná o jejich poslední šanci, než je předběhne konkurence. Velké plánování, organizování, náročný výšlap, boj s přírodou, vlastními silami i lámání charakterů tu zabírají většinu stopáže. V centru dění je pochopitelně samotný Tenzing Norgay, šerpa, jemuž se povedlo vystoupat po boku Edmunda Hillaryho až do 8848 metrů nad mořem. A všechno, co se dělo před samotným výstupem, zjišťujeme z flashbacků a odskoků do minulosti. 

Na jednu stranu to je ideální přístup, tvůrci se nemusí zabývat věcmi, které nejsou pro hlavního hrdinu a především pro diváka až tak podstatné. Prostě se po pár minutách šlapání po zasněženém kopci vrátíme na chvíli do doby Tenzingova mládí a dětství, zjistíme víc o jeho rodině, motivech nebo i o tom, jak dostal první pořádné boty a začal snít, že vyleze na Čumulungmu. A film se může věnovat tomu podstatnému. Zároveň ale nejde o úplně nejšťastnější vypravěčské řešení. 

Filmovému Tenzingovi totiž chybí základy pro zajímavé postavy. Samozřejmě tu dojde na konflikty, nejistoty, výměny názorů, váhání i momenty, kdy se z horolezců stávají přátelé na život a na smrt. Ale často se to děje spíš proto, že to tvůrci chtějí. Nepůsobí to úplně přirozeně, protože hrdiny prakticky neznáme. Ty vedlejší vůbec, Tenzinga jen zběžně. A vede to k tomu, že on sám tu občas působí jako Mirek Dušín, dovede vyřešit jakoukoliv situaci svým pozitivním přístupem, nakažlivým úsměvem a neokázalým chováním zkušeného horského vůdce. U žádné ze scén, které by mohly být potenciálně vyhrocené a emocionálně silné, člověk vlastně moc nepřemýšlí o tom, že by se něco mohlo nepovést, protože Tenzing to zvládne. Tenzing je totiž borec a nezastaví ho hora, počáteční nedůvěra kolegů, ani rány, jaké mu uštědřil sám život. 

Celé to bohužel vede k faktu, že někdy v půlce začne být Tenzing trošku nudná podívaná. O hrdiny se člověk nebojí. Nemá proč. Nic moc o nich neví, zároveň všechny problémy vyřeší jaksi mimochodem, bez nějakých zásadních tlaků a konfliktů. A je to škoda, protože jinak se na tohle velehorské drama kouká fakt dobře. 

Pro dokumentaristku Jennifer Peedom jde o celovečerní hraný debut, ale nezapře v něm, že s horami a přírodou už v minulosti pracovala. Tenzing vypadá nádherně. Občas se sice záběry na Mount Everest, nekonečné ledové pláně a krásy horských titánů blíží kýči, naštěstí nikdy ne tolik, aby to vadilo. Hory mají být v Tenzingovi krásné a krásné jsou. Skutečně je velká škoda, že si tuhle podívanou nemůžeme vychutnat v kině ve vší její velikosti a nádheře. Samotné putování k vrcholu pak možná postrádá dobrodružnost a napětí kupříkladu Kormákurova Everestu, i když o to tady tvůrcům úplně nešlo. Ne že by cesta nahoru byla snadná, to vůbec, ale Peedom se snaží držet víc reality, ne točit dobrodružství pro dobrodružství. A když začne foukat, nebo se Tom Hiddleston pokouší udržet na stěně, napínavé to je. Bez debat. 

Přehrajte si trailer Po formální i herecké stránce je Tenzing jednoznačně povedené drama. Jen tvůrci tak trochu zapomněli na fakt, že ty dvě hodiny by k Everestu měli šplhat hrdinové, kteří budou alespoň trochu zajímaví. Nejen načrtnutí tak, aby fungovali, ale aby se o ně člověk skutečně bál a zajímal. Hezké obrázky, sympaťáci Genden Phuntsok a Tom Hiddleston a jako vždy skvělý Willem Dafoe to sice ty dvě hodiny dovedou utáhnout. Ovšem pocit, že celkově odvedl Tenzing trochu polovičatou práci a na pár zásadních prvků dělící dobré filmy od výjimečných se vykašlal, přehlížet nemůžu. Na druhou stranu pokud vám stačí dobré řemeslo a sedí vám téma, není důvod váhat, ty dvě hodiny si užijete.