Měli jsme ho rádi. A milovali jsme jeho filmy. On nás ale postupně poztrácel. „Věčně svůj“ Tim Burton se dlouho opakoval, a když zkusil něco jiného, buď se spálil kasovně, anebo si nazlobil své ortodoxní příznivce. Jenže když se nechal najmout pro disneyovskou Alenku v říši divů, byla z toho miliarda dolarů a s tím i jistota, že věčně rozčepýřený chlapec si bude smět až do smrti točit cokoliv se mu zlíbí. Kdo si však myslel, že Burton statutu hitmakera využije opravdu odvážně a kousne do nejtužšího možného sousta, zmýlil se.

Z Burtona je naopak definitivně popíkář. Řemeslně na výši, herci se mu cpou do filmu tak vehementně, že může i do role posledního zahradníka obsadit známou tváří, a na triky je taky vždy dost peněz. Jenže na výrazný autorský otisk v promakaném filmu, který by krásně děsil i příští generace, zapomeňte.

Temné stíny: FOTOGALERIE

Temné stíny totiž vyznívají jako zakázková, dost povrchní a leckdy odfláklá práce, za níž by člověk tipoval spíš rutinéra imitujícího Tima Burtona… než onoho skutečného klasika.

Filmové oživení zapadlé soap-opery ze 70. let o prokletém upírovi Barnabasovi, který roztržitě tápe v moderních časech, vykazuje spoustu burtonovských trademarků. Výtvarné vlivy německého expresionismu nebo hororů studia Hammer najdeme i v téhle barvotiskové rodinné oddychovce. I tady se Burton mazlí se zrůdami a zrůdičkami a raduje se s nimi víc než s nudnými pozemšťany (i když jsou sebevíc spanilí). A samozřejmě tu neschází jeho manželka Helena Bonham Carter, pro kterou by Burton našel místo nejspíš i ve válečném drámu o výcviku mariňáků. Jeho stará prostě musí být všude, jinak bude doma dusno. I když je tedy spousta věcí tam, kde je rádi vidíme, pod vlivem nedbalého příběhu Temné stíny stejně připomínají jen vykalkulovaný derivát: Odvozeninu ze starších burtonovek, z Addamsovy rodiny, spikleneckých upířin. Film barevný tak jako Alenka, tematicky dohraný po vzoru Twilight a marketingově postavený na „pirátovi“ Johnny Deppovi. Takže… miliardový hit na míru?

Eva Green a bohatá prezentace jejího sex-appealu je tím nejpamátnějším z celého filmu.Tak veselo po komerční stránce asi nebude. Temné stíny nicméně jsou přímočarou hororovou komedií pro masy, která nevymýšlí žádné umělecké složitosti a po divácích nevyžaduje namáhavější spolupráci.

Koná se jednoduchý a povrchní rej gagů, které se trefují tu líp, tu hůř, a leckdy koketují s pocitem „what the fuck“. Ten se v hlavě rozezní jak u finále a jeho „velkých odhalení“, tak i u překvapivých sexuálních scén – alespoň v těch je ale cítit trochu řeřavější autorský přístup, protože orální uspokojování se v rodinné komedii nevidí každý den a vášnivá soulož mezi Deppem a čarodějkou Evou Green dává názorný návod, jak oživit sterilní a ufňukanou romantiku ze ságy Twilight.

Přehrajte si trailer Vůbec Eva Green a bohatá prezentace jejího sex-appealu je tím nejpamátnějším, co Temné stíny přináší. Ostatní radosti jsou spíš drobné, a to i když jde o gagy, popkulturní narážky nebo třeba psychoanalytická pomrknutí (ano, Hitchcockova oblíbená záměna ejakulace a příbojových vln se vrací na plátna). Průběžné fórky nicméně fungují spíš jako zpestření příběhu, který sám o sobě nemá kdovíjaký tah a spíš nerušeně plyne. Pouze lehce baví, než že by mohl výrazněji zasáhnout.

Burton zkrátka servíruje produkt bez vyšších ambicí, vybavený podmanivou výpravou, vymakanými maskami, drahými triky a velmi efektní hudební dramaturgií. Je to řemeslně čistý průplach, do kterého se bohužel nevešlo tolik fištrónu jako do Smrt jí sluší nebo Čarodějek z Eastwicku.

A mimochodem, hereckou šarži Johnnyho Deppa nikdo z redakce nepochopil.