Scott Stewart je režisér, který by měl mít zakázáno dostat se ke kameře na blíž jak pět metrů. Jeho Legie i Kazatel byly filmy doslova k zblití, navíc i komerčně ne zrovna úspěšné. Přesto dostal další šanci a i jeho Temné nebe potvrzuje, že se evidentně minul povoláním a měl by si udělat třeba jeřábnické zkoušky nebo řidičák na ještěrku, ale hlavně okamžitě vypadnout z Hollywoodu, než někoho opravdu naštve.

Rádoby bubu horor o únosech mimozemšťanů vypadá jako podprůměrný případ Muldera a Scullyové, ovšem na rozdíl od filmové rodiny dementů, kteří mají v hlavě nablito, by dva slavní televizní agenti dokázali diváky teoreticky postrašit a hlavně by po čtyřiceti minutách zvládli vyklidit scénu a ještě si dát v půlce reklamu na prací prášek a pilulky na vyvolání erekci. Demence hrdinů, kteří se dozví, že mají v hlavě čip a znervózní je to asi jako fakt, že zapomněli koupit v zelenině celer, je do nebe volající. Rodina čím dál tím víc zjišťuje, že se kolem ní děje něco divného, vlastně i ví, co konkrétně, ale nikoho nenapadne jednoduše odjet nebo udělat něco, co by alespoň malinko dávalo smysl. Smát se jejich hlouposti navíc dost dobře nejde, protože to, co režisér/scenárista Stewart divákům servíruje, jednoduše k smíchu není.

Přehrajte si trailer Vizuálně taky není moc o co stát, málokdy opustíme průměrný středostavovský barák z amerického předměstí a halucinace, jimiž hrdinové trpí, jsou absolutně bez nápadu, takže člověk vlastně jen hodinu a půl čumí na partu nepříliš sympatických a absolutně nezajímavých blbů a doufá, že jim třeba ve dvacáté minutě bouchne v baráku plyn a celé to utrpení skončí. Bohužel i když výdělky nebyly zrovna extrémní, celá tahle piškuntálie stála tři a půl milionu dolarů, takže hollywoodská matematika to bere jako úspěch a do kin nejspíš příští rok zamíří další podobná srágora, u níž jen marně budete hledat důvod její existence. A nejspíš se, na rozdíl třeba od Dredda nebo Zátahu, dostane i do našich kin. Tohle je fakt smutné.