Celé je to blbost. To je pro začátek ta nejdůležitější informace. Čtvrtý druh není film natočený podle skutečných událostí, nevychází z toho, co se událo kdesi na Aljašce a je kompletně vymyšlený. A evidentně ne moc dobře, protože se to všechno provalilo mnohem dřív, než by si producenti přáli. Ale to je konec konců jejich problém, dobrému filmu by něco takového nemělo nijak zvlášť uškodit. Čtvrtý druh však dobrý film není. Ani trochu.

 Sci-fi o tom, jak zlí mimozemšťané krouží nad planetou Zemí a nezajímá je nic jiného, než jak unést průměrného Fandu Voříška, jemuž by se mohli hrabat ve vnitřnostech, není zrovna téma, jež by zkušenější filmový divák mohl nazvat originálním. Na druhou stranu hodně lidí má přesně z něčeho takového strach už od dětství a nejspíš by se nenašel nikdo, komu by se představa toho, jak se mu nějaký Marťan hrabe v játrech, líbila. A přesně na tohle spoléhají i tvůrci Čtvrtého druhu. Únosy, pitvání, nějaké ty tajemné řeči okolo, pár tajemství a všechno půjde samo. Bohužel režisér Olatunde Osunsanmi se rozhodl, že natočí něco víc než jen průměrný sci-fi thriller, a ošklivě narazil.

Kdyby byl Čtvrtý druh méně ambiciózní a spokojil se s tím, že bude hodinu a půl strašit skřípavými zvuky, temnou hudbou a klasickými žánrovými proprietami, nemusel by to být špatný film. Režisér občas ukazuje, že atmosféru celkem umí a čas od času se mu podaří vyvolat v člověku i nějaké to mrazení v zádech, bohužel jak už bylo řečeno – Čtvrtý druh chtěl být něčím víc než jen béčkem o mimozemšťanech a ve výsledku se stal obětí svých vlastních ambicí. Neřešme teď fakt, že všechny ty řeči o tom, jak se na Aljašce ztrácejí lidi a jak tam FBI posílá podezřele mnoho agentů bez jediného vysvětlení, jsou výmysly, jež měly prodat film. Problém je jinde.

Zásadní průšvih totiž vězí v tom, že Osunsanmi se pokusil zkombinovat klasický thriller s dokumentárními záběry. Dělá to ovšem tak nešikovně, že výsledek vypadá, jako kdyby člověk přepínal mezi Záhadou Blair Witch a epizodou Akt X a byl přitom tak opilý, že by se mu oba dva programy motaly dohromady. Chvilku jsme nuceni koukat se na „dokumentární“ záběry doktory Abbey Tyler, která ve studiu vypráví o svých zážitcích s mimozemšťany a s lidmi, kteří byli uneseni, jen proto, abychom viděli druhou polovinu scény hezky vyčištěnou a filmově úhlednou s Millou Jovovich před kamerou. Osunsanmi prostě střihne dokumentární pasáž v půlce, pošle před kameru herce a zbytek rozhovoru udělá „filmově.“ 

Tvůrci se zkrátka nemohli nebo nechtěli rozhodnout, jestli se vydají cestou Paranormal Activity nebo klasického filmu, výsledek jejich práce však působí jako něco, co nezodpovědný kurýr odnesl ze střižny o měsíc dřív. Často jsme nuceni koukat se dvakrát na tu samou scénu, jen jednou je v ní nějaká neznámá žena a podruhé nalíčená herečka nebo charismatický Hakeem Kae-Kazim (jeden z mála světlých bodů filmu). Celé se to navíc tváří tak vážně, že se soudný člověk v jistých momentech smíchu jednoduše neubrání. Když na konci přijdou před kameru Milla Jovovich jako Milla Jovovich a Olatunde Osunsanmi jako Olatunde Osunsanmi a se smrtelně vážným výrazem nám řeknou, že všechno, co jsme viděli, je pravda a ať teď zvážíme svůj pohled na život, vesmír a vůbec, končí veškerá sranda. Nebo začíná, jde o úhel pohledu na věc.

Neobvyklá a nezvládnutá forma vyprávění navíc bezpečně likviduje pokusy o nějaké napětí a až na pár výjimek i o atmosféru. Většinu věcí, které by člověk chtěl vidět, nevidí, protože v „dokumentární“ části se až příliš často podivně a tajemně rozostří kamera a v té „filmařské“ je zase nikdo nechtěl natočit, protože by pak všechno bylo méně děsivé. Vrcholem všeho je moment, v němž hlavní hrdinka hypnotizuje muže, jenž byl možná obětí mimozemského únosu, a on ji následně pozvrací celou kancelář. Tuto scénu pochopitelně vidíme dvakrát, což myslím mluví samo za sebe.

Co tu tedy máme k chválení? No něco málo tu nakonec je. Atmosféra občas vystrčí růžky a kdyby nebyl režisér tak ambiciózní, možná, že by dokázal natočit solidní sci-fi thriller. Milla Jovovich je pořád poměrně hezká na pohled a Hakeem Kae-Kazim má charisma na to, aby se objevoval ve větších rolích v zajímavějších filmech. Rozhodně to však není dost důvodů k tomu, aby člověk vyrazil do kina, pokud vyloženě nemiluje podobná témata nebo ho neděsí samotný fakt, že by se mohl stát obětí únosu. Ale i kdyby ano, doporučuju zavřít oči a představit si to, pořád to bude zajímavější než Čtvrtý druh.