Íránský filmař a animátor Ali Soozandeh už dvě dekády žije v Německu a za germánské peníze (ještě navíc v rakouské koprodukci) natočil velmi kritický snímek o své domovině. Nejspíš se kvůli němu nebude moci do své země už nikdy podívat, neboť se dost nekompromisně strefuje do tamějšího náboženského režimu. Jak ale na takto nezvyklý snímek bude nahlížet český divák? Jsou popisované příběhy pochopitelné? A je to vůbec "zábava"?

Sledujeme příběhy několika obyvatel Teheránu, kteří žijí své obyčejné životy. Takové, jež jsou pro nás v mnoha ohledech těžko představitelné, jelikož se nemilosrdně trestá otevřená sexualita i další prohřešky proti poněkud radikálnímu výkladu Koránu. Nejde ale jen o sex, nýbrž i o práci, bydlení a jiné oblasti života, v nichž je třeba dodržovat přísná a často absurdní pravidla. Jednotlivé osudy jsou podány mozaikovitě, místy trochu roztříštěně a občas se spojují a prolínají. Jejich pojetí však zůstává stále civilní a s minimem patosu, což si rozhodně zaslouží pochvalu.

Soozandeh se pro svou celovečerní prvotinu rozhodl využít techniku rotoskopie, kterou známe třeba z Aloise Nebela či Valčíku s Bašírem. Reálně natočené pasáže se proto následně dočkaly převodu do animované podoby. Proč? Jen tak bylo možno vykreslit teheránské kulisy, protože Soozandeh z pochopitelných důvodů nemohl natáčet v samotném Íránu. Animovaná forma neruší - naopak působí až pohádkově a přitom umožňuje, aby bylo vše zobrazeno tak, jak má.

Nutno uznat, že popisované reálie jsou velmi trefné. V Íránu takto přísné poměry skutečně panují a o sexualitě, alkoholu či drogách se nemluví. O tom ostatně pojednávalo i několik filmů z poslední dekády, v nichž íránští filmaři kritizují nesvobodu a restriktivní morálku. Aktuální kousek se oproti nim více zaměřuje na sex, jeho ad absurdum vyhnanou tabuizaci a důsledky nepřirozeně tlumených vášní. A s tím souvisí i ženská otázka, v islámu obecně velmi problematická. Určitě je tedy dobře, že budete s postavami soucítit, a ať se na politické či celospolečenské otázky díváte jakkoli, jistě pochopíte, o jak citlivý a humanistický film se jedná.

Kritika je tak tvrdá a nálada natolik pochmurná, až se může zdát, že Soozandeh příliš tlačí na pilu. Takový argument by však mohl platit jen v případě, že by šlo o jeden z mnoha zaměnitelných snímků zabývajících se kritikou represivní společnosti. Jenže Teheránská tabu jsou velmi vzácným úkazem. Nestojí na odsuzování samotného islámu, nýbrž rýpou do povrchnosti společnosti obecně – do takového uskupení lidí, které pokrytecky káže vodu, ale potají si dopřává víno. Pojmenovává spoustu problémů současného světa, navíc velmi uměleckým způsobem. Takže výborná práce!