Na jaře loňského roku dorazila do českých kin komedie Táta je doma, ve které se sešli Mark Wahlberg a Will Ferrell. Ten první byl drsňák Dusty, s nímž se rozvedla manželka, ten druhý sympatický hňup Brad, který se jí ujal. A spolu s ní se začal starat i o Dustyho potomky, což se tomu prvnímu moc nelíbilo, a tak došlo na souboj dvou tátů o lásku Lindy Cardellini a několika prcků. Asi... Hele já si to fakt nepamatuju. Snad žádný film ze mě nevyšuměl tak rychle jako tahle komedie, z níž si matně vzpomínám na to, že si v ní Ferrell rozbil hubu na motorce, že nebyla bůhvíjak dobrá, ale koukat se na ni dalo, a že vydělala dost peněz. A že bych se bez sequelu obešel. Hollywood však zajímají čísla a ne moje názory, takže tu máme pokračování.

Obávám se, že dvojku čeká úplně stejný osud a že za pár let bude jen další víceméně nedůležitou položkou ve filmografii hvězd, které se tu sešly. To ovšem samozřejmě nemusí nutně znamenat, že by šlo o špatný film. Táta je doma 2 je totiž nakonec docela fajn, i když má přesně ty problémy, jimiž obvykle podobné komedie trpí. Ale nejdřív k příběhu. Dusty a Brad se minule skamarádili, jsou z nich parťáci a děti mají rády oba táty stejně. Teď se však blíží Vánoce a to znamená, že dorazí i další příbuzní. Zatímco Bradův dobromyslný tatínek v podání Johna Lithgowa je hodnější než Matka Tereza a všichni ho milují, Dustyho tátu, jehož si zahrál Mel Gibson, děti skoro neznají. Aby taky ne, rodinu moc neřeší, se synem má poměrně chladný vztah, pět let se neviděli a vzhledem k tomu, že jde o tvrďáka a navíc bývalého kosmonauta, dělá věci po svém. A vůbec se mu nelíbí, jaká měkota se z jeho potomka stala a fakt, že se musí o své děti dělit s tátou číslo dvě, mu nedělá radost ani trochu. Když se celá tahle parta rozhodne vyrazit na vánoční svátky do hor, je jasné, že to bude dost divoké.

A co bude dál? Přesně to, co čekáte. Táta je doma 2 totiž hraje na jistotu a ani se nepokouší být něčím víc než jen nenáročnou vánoční komedií. Když tedy vyrazíte do kina, nečekejte složitý příběh nebo nějaký závratně komplikovaný vývoj charakterů (samozřejmě to dopadne dobře a všichni se polepší a vyříkají si staré bolístky), ale většinu stopáže zabírají humorné scénky. Takové, které mají pět minut, dopředu tušíte, jak dopadnou a přemýšlíte u nich, jestli jste veselou taškařici, při níž někdo uřízne v lese místo stromu sloup elektrického vedení, viděli desetkrát, nebo už dvacetkrát.

Jakmile začnete film nějak vážněji řešit, nejspíš zjistíte, že téměř všechny tyhle scénky by šlo libovolně přeházet, nebo je pouštět v náhodném pořadí. Většina z nich nemá nějaký zásadní dopad na hrdiny, jejích uvažování a chování a dalo by se říct, že jsou vlastně zbytečné. Naštěstí jsou však i zábavné. Opravdu nečekejte nic originálního, ovšem když Will Ferrell likviduje vánoční osvětlení s pomocí frézy na sníh nebo hrdinové řeší nedotknutelnost termostatu, který by měl pro všechny lidi bez občanky zůstat absolutně tabu, je to obvykle vtipné. To, že Wahlberg s Ferrellem si sedí, víme už dlouho. Lithgow si svého až otravně pozitivního tatíka vyloženě užívá a cynický drsňák Gibson funguje jako jeho dokonalý a dokonale funkční protipól. Sice to celou dobu působí, jako kdyby film někdo natočil podle návodu „Jak poslat do kin komedii, z níž by mohl být hit, a moc se u toho nenadřít“, ale ty necelé dvě hodiny zkrátka utečou překvapivě příjemně. A sem tam se navíc objeví i nějaký chytřejší nápad nebo cameo, které by člověk nečekal. 

Přehrajte si trailer Nechci ovšem Táta je doma 2 přechválit. Je to průměrná komedie, na druhou stranu přesně tím asi i film chtěl být, větší ambice tu nikdo neměl a na dvě hodiny tahle podívaná zabaví nejspíš každého nenáročného diváka. Všichni zúčastnění mají na kontě lepší, zajímavější a důležitější kousky, všichni to ale nejspíš i vědí. Přesto se za tuhle komediální hru na jistotu nemusí nikdo stydět. To, co Táta je doma 2 sliboval, vám v kině taky dá. Očekávat ale víc než jen neurážející komediální rutinu by asi nebylo dobré...