Těžko říct, jak zaplněné sály uvidí tuto novinku režisérky Jitky Rudolfové. Češi obecně vyhledávají spíš filmy ve stylu "po práci legraci" a místní vážnější témata až na výjimky dohánějí až po cenách. Dřív snad jedině tehdy, když se "to" rozkřikne (což byl případ Zápisníku alkoholičky, ale ne Roku vdovy). Tím samozřejmě nechci říct, že by vznik podobných projektů byl zbytečný. Naopak. Vedle variací na Ženy v běhu je cokoliv, co má vyšší ambice, rozhodně vítáno. Zvláště když to vypadá, že se půjde na dřeň a proti srsti. Jitka Rudolfová se scenáristkou Lucií Bokšteflovou (nedávno výborné Stvůry) nás protáhnou pěkně hlubokou duševní norou, která začíná děsivou zprávou a končí rozhodnutím. Chvályhodně se tu držíme hodně subjektivního pojetí, ze kterého se nedá udělat norma a těžko se dá komentovat a kritizovat z vnějšku, jak se o to snaží vedlejší postavy. Kdo tuhle mezní rodičovskou situaci nezažil, může nanejvýš empaticky sou-cítit. Dopad filmu tedy bude stát a padat na tom, jak se oběma tvůrkyním podaří vést naše emoce. Za sebe říkám, že se tomu chci vystavit...