Zac Efron nám roste jako z vody. Hezounek z Muzikálů ze střední se v minulých letech hned několikrát pokusil o kariérní skok. V lepším světle se potom ukázal především pod taktovkou Richarda Linklatera v dramatu Já a Orson Welles, moc dlouho na téhle cestě ale nevydržel. Jeho agenti očividně zaveleli, že musí zpět ke sladkým romancím. A tak tu po Smrti a životě Charlieho Clouda máme další limonádovou „tutovku“.

I tentokrát s minimem ambicí a zdravého rozumu, jelikož v ní Zac nasadil dvoudenní strniště a hraje válečného veterána z Iráku. Toho stíhá klasické trauma „proč jsem přežil, když moji kámoši ne“, výjimečně doprovázené nálezem fotografie mladé slečny. Právě ta ho zachránila před ničivou explozí, načež se Zac rozhodne svého strážného anděla najít. A dál? Dál osudové setkání, po němž náš hrdina vezme práci v psím útulku a zamíchá se do života jak oné mladé dámy, tak jejího malého synka.

Talisman: FOTOGALERIE

Sexy bloncku Taylor Schilling do každého filmu!Zkrátka romantická klasika jako z posledního dílu Bravíčka, není tudíž velkým překvapením, kdo za ní stojí. Knižní předlohu k filmu napsal Nicholas Sparks, jež nás v minulých letech obdařil nápadně podobnými romantikami Poslední píseň a Milý Johne (ale dřív podle jeho předlohy vznikl Zápisník jedné lásky). Pokud jste alespoň jednu z nich viděli, přesně víte, co čekat. Jestli ne, tak se přichystejte na hodně bayovsky prosluněných scenérií, úchvatně ploché postavy a spoustu záběrů na dokonale nečitelnou tvář hlavního hrdiny.

Zac Efron je totiž znovu jen za prkenného sympaťáka, tak jako obvykle, a něco nového člověk musí hledat v ostatních složkách filmu. Mezi ty nejpozitivnější patří Zacův neskutečně sexy protějšek (Taylor Schilling do každého filmu!) a překvapivě solidně napsaný a zahraný záporák Jaye R. Fergusona. Ten z téhle relativně neškodné jednohubky ostatně jako jediný nějak vyčnívá.

Přehrajte si trailer Jinde ale nečekejte zázraky. Talisman je dokonale sluníčkovou prázdnotou pro úzkou diváckou skupinu, která dokáže na hodinu a půl vypnout a kochat se jen tím, jak hezky tu všechno vypadá. Nikdo se tu naštěstí nesnaží publikum přechytračit. Scénář tak možná vytahuje jedno klišé za druhým, jenže zcela uvědoměle a s upřímnou snahou zahltit vás desítkami minut pozitivních dojmů, a pak vás vystřelit zpátky do toho „zlého“ světa, kde to takhle prostě nefunguje. Na romanticko klasiku by to bylo dost málo. V „teen“ subžánru ale existují desítky daleko otravnějších kousků, takže ještě buďme rádi za to, že to dopadlo takhle.