Čeští diváci jsou na pohádkový žánr hodně hákliví. Spousta z nich si totiž myslí, že ty nejlepší pohádky se prostě točí u nás a většina ostatních stojí za prd. Fakt, že v tomhle případě se celkový styl hodně odvíjí od kultury té či oné země, si dost často nepřipouštějí. S pohádkami je to prostě jako se smyslem pro humor. Mají ho všichni, ale s českou legrací by člověk mohl dejme tomu v Botswaně narazit. A naopak. A asi se všichni shodneme na tom, že by byla pitomost chválit české pohádky za to, že jsou… no… české. 

Když se na to podíváme střízlivě, tak to u nás v posledních letech zase taková sláva není a Myši patří do nebe nebo Princezna zakletá v čase jsou spíš výjimky. Během vánočních svátků se navíc už tradičně na všechny nové pohádky nadává, takže považovat naši zemi za pohádkovou velmoc jen proto, že S čerty nejsou žerty je pecka i po šestatřiceti letech a že se povedl Anděl páně, je blbost. 

Tajemství staré bambitky 2: FOTOGALERIE

Mezi vánočními pohádkami se však občas objeví něco, co má šanci obstát víc sezón a Tajemství staré bambitky se to povedlo. Příběh o loupežníkovi, jeho dceři a mladém králi, jehož si jako loutku vodí dva zlí rádcové, je vlastně docela fajn a dělá v televizi slušná čísla každý rok, takže se tvůrci rozhodli, že to s dvojkou zkusí v kinech. Vrací se tedy vysloužilý loupežník Karaba, jeho dcera Anička, která si vzala krále Jakuba a mají malou holčičku, ale i rádcové. Ti skončili v sousedním království a hodlají oblbnout místní mladou královnu Julii, na niž se lepí smůla. A ještě se pomstít Karabovi. 

Když se to všechno promíchá, vyleze z toho víceméně ideální mix komedie, humoru, napětí (v rámci filmu pro děti), několika písniček a nenásilného poučení. A hotovo. A ve skutečnosti vůbec nevadí, že Ivo Macharáček většinu času nabízí televizní vizuál a pokusy o něco výpravnějšího jsou spíše sporadické. Tajemství staré bambitky 2 chce stát na postavách a jejich příbězích. Ale bohužel občas u toho spadne na hubu. 

Ono to není špatné, ale jakoby si tvůrci před natáčením sedli, vymysleli tři hlavní a čtyři vedlejší lokace, každému hrdinovi vymysleli příběh, nakreslili si, kdo se s kým kdy potká a pak začali točit. Výsledkem je, že se tu skáče od jednoho hrdiny ke druhému, z toho království do onoho a všichni něco řeší, aniž by měl člověk pocit, že to k něčemu vede. Respektive ono to k něčemu vede, jenže je od začátku jasné k čemu – film skutečně nepřekvapí, to ovšem pohádce vytýkat nebudu – ale všechny ty jednotlivé příběhy se odehrávají jaksi samostatně. V jednom král propustil armádu a teď mu poddaní začínají zlobit, v dalším dva rádcové zkouší uzurpovat nové království, jinde se Julie zakouká do Karaby, nechce se však stěhovat do chalupy a on na zámek, a královský pár má problémy s nezbednou dcerkou a panováním. A všechno se to děje lehce nahodile, bez překvapení a snahy to alespoň trošku logicky poskládat. 

Jistě, všechny ty příběhy dopadnou dobře, zlo je potrestáno, dobro odměněno a naivní hrdinové poučeni a pak to celé skončí. A já měl pocit, že jsem neviděl film, ale sbírku scén, které za sebe někdo halabala naházel tak, aby jednotlivé příběhy měly začátek a konec a to mezi tím dávalo alespoň trošku smysl. A aby se na každého dostalo trošku té stopáže. 

Přehrajte si trailer Popravdě moc nevím, jak Tajemství staré bambitky 2 ohodnotit. Jako televizní vánoční pohádka by to byl lehký nadprůměr, který by ale vedle většiny štědrovečerních pohádek docela zářil a člověk by mu celkem ochotně odpustil, že je to dramaturgicky lehký binec. Jenže v kinech, tam se hraje podle trochu jiných pravidel. A za lístky na film se platí. Takže tomu zdrhnu tím, že napálím 50% a vy si sami ujasněte, jestli máte jedničku dost rádi na to, abyste si dali tři čtvrtě roku před svátky nášup a museli kvůli němu sáhnout do peněženky.