Upřímně se přiznám, že předchozí počin Landovic rodiny, muzikálový film Kvaska, jsem neviděl a v dobrém rozmaru jsem nějak zapomněl na obludné recenze, které ho předcházely. Možná i proto jsem si myslel, že žánrovka o rally démonovi Alexu Boldovi, který se chystá vyhrát svůj poslední závod (myšleno doslova ve všech ohledech), by mohla být celkem snesitelná. Ostatně o rychlá auta, žánrové filmy a dvouslabičné názvy v české kinematografii člověk hned tak nezakopne. Možná mě měla varovat přiblbá muzika v trailerech, sousloví černá komedie anebo jsem prostě mohl použít selský rozum. Ale proč si kazit náladu předem?

Námět filmu přitom není úplně blbý a průměrný americký režisér by z toho vysekal závodnické drámo, při kterém emoce lítají jako ručička na otáčkoměru. Alex Bold ne a ne porazit svého úhlavního soka, Němce Webera, a když má zrovna vítězství na dosah, rozstřelí auto (mimo záběr - tam se děje většina zajímavých věcí, takže pokud jste se těšili na bouračky nebo sex, přepněte na jiný kanál) a pošle svého navigátora na půlroční léčení. V nemocnici se mimochodem dozví, že mu v mozku bují nádor a má už jen pár měsíců života. Jestli tohle není ta správná motivace, že? Potíž je v tom, že Alex do dalšího závodu nemůže nastoupit bez lékařského povolení. A co čert nechtěl, začne se o něj zajímat dcera primáře - naivní, sexy a též nevyléčitelná.

Slušný rozjezd, který nezastíní ani Landův telecí pohled (jak se později ukáže, je to součást promyšleného hereckého plánu), ani nepříliš funkční multi kulti krytí. V tomhle filmu se mluví česky, slovensky, anglicky, německy a pak se taky občas huhlá. Půlka těchto cizokrajných dialogů je opatřena titulky, půlka zase ne a vlastně tu nikdo nemluví přirozeně, protože jsou to všechno postsynchrony. A ty české tahají za uši úplně nejvíc. Tedy s výjimkou okamžiků, kdy se Landa rozhodne mluvit anglicky. To by ale všechno byly jen roztomilé kosmetické vady, kdyby se příběh nezačal křečovitě větvit a odkopávat.

Ačkoliv je Boldova linie sama o sobě dost nosná (nebo by alespoň mohla být), snažili se autoři - scénář psala Mirjam Landa spolu s manželem - dostát anotaci černé komedie a přitáhli do závodu další figurky - sprostého, dokonale švihlého gangsterského bosse, jenž tůruje Mini Cooper a navigační značky předabovává do infantilní mluvy (pravá dvě přes horizont je u něj růžová přes dinosaura) a dvojici britských mladíků, co se tváří krypticky a celou dobu něco kutí. Zatímco Martin Havelka si svého gangsterského bosse dokonale užil a jako jediný z celého filmu prošel nějakým dramatickým obloukem, britská omladina se potácí odnikud nikam, plete si herectví s ochotnickou charitou a nakonec někde nějak přijde k rally speciálu za stovky tisíc korun, aby fantasticky komplikovaným způsobem ukradla batoh s několika tisíci eur.

Ani tohle zběsilé tahání za nos ale nedá zapomenout na zoufalou chemii mezi ústřední dvojicí. Landa hraje asociála, který by se ženy nedotknul ani kdyby mu podávala pneumatiku, Olga Lounová zase projde zázračnou proměnou z automobilového laika v profesionální navigátorku během jediné projížďky po lese. Veškeré konverzace mezi nimi sestávají z toho, jak ona balí jeho, přičemž on reaguje jako studený čumák a zamyšleně kouká na palubku. Náznak emocí byste čekali alespoň v onom finálním závodě, stejně jako okamžik, kdy se nádor ozve a hrdinovi pěkně zavaří.

Nic takového se ale nestane. Hrdinové jedou ostošest, úhlavní sok jede ostošest, první, druhá, osmá erzeta a najednou je konec a hle, Bold vyhrává o pět vteřin. Žádný patos, žádné napětí, žádná radost z vítězství. Jako kdyby autorské duo "Landa a Landa" v životě žádný sportovní film neviděli, jako kdyby se křečovitě rozhodli bořit pravidla, ale neměli žádné vlastní nápady. Zoufalá tečka, během níž Bold sice chytne svou navigátorku za ruku, ale nepřestává brebentit o dalších závodech, je hřebíkem nikoliv do rakve, ale přímo mezi oči. Nevěřím, že takový renonc mohl někdo přehlédnout, ale spíš to prostě producentovi, scenáristovi a hrdinovi v jedné osobě připadalo jako dobrý nápad. Deus Ex Machina, co vyřeší všechna trápení. Veliká škoda, že nepřišel o půl hodiny dřív. Ani to by však snímek nezachránilo, protože se rozpadá pod rukama od samotného začátku.

Je to smutnější o to víc, že potenciál tu určitě byl. Landa se chvíli pokouší vzít diváka do zákulisí rally, ale místo na technických detailech a charakterizaci postav ulpívá na laciném humoru a přiblblé hudbě jak z Kameňáků. Místo šaškování, do něhož se film postupně zamotá, přitom mohl scénář brnkat na drsnější notu. Olga Lounová se mohla svléknout, Landa mohl zrušit nějaké auto PŘED kamerou a rivalita mezi závodníky šla vyeskalovat až k pěstním soubojům. Do soundtracku místo samplů z německého Televariété nacpat Landovo rytmické recitování a bylo by vystaráno. Troškovy babičky a dědečkové na film stejně nepůjdou, tak proč se jim snažit podbízet? Výsledek téhle rozpolcenosti je spíš smutný, než tragický. Jediným okamžikem Landovy upřímnosti jsou závěrečné titulky, pod nimiž běží jeho nový singl. Nejsem jeho fanda, ale ta písnička je opravdu to nejlepší z celého filmu. Nezbývá než oprášit okřídlené "Ševče, drž se svého kopyta".

P.S. Kratší, zábavnější, upřímnější a po všech stránkách lepší verzi filmu najdete ZDE