Rozmohl se nám tady takový nešvar. A tím jsou „feel good“ komedie. Ne že by takováto filmová nálepka skutečně neexistovala – každý z nás by jistě vysypal z rukávu několik příkladů filmů, které sice postrádají výraznější umělecké ambice, ale člověk se při jeho sledování prostě cítil fajn. Nicméně přídomek „feel good“ by měl být diváckým ohodnocením snímku, nikoli jeho žánrem. A tady je ten kámen úrazu. Protože se mi zdá, že mnozí autoři se rozhodli tímto označením kamuflovat prostý fakt, že divák od jejich filmu nemá nic moc čekat, protože jediné, o co jde, je cítit se dobře. A já k tomu dodávám – kéž by tomu tak skutečně bylo. Protože nová lázeňská „feel good“ komedie Braňa Mišíka (Nikdy neříkej nikdy) rozhodně není „good“ a cítit se u ní dobře bude jen málokdo.

Čert vem holý fakt, že jde o celovečerní reklamu na lázeňské pobyty, v tomto případě na nejmenované slovenské lázně Piešťany. Ostatně někde se ten film odehrávat musí, tak proč ne zrovna v Piešťanech. Mnohem horší je fakt, že Šviháci se zcela míjí se svou vlastní premisou. Mají být totiž komedií o trojici kamarádů (Martin Pechlát, Tomáš Jeřábek, Daniel Fischer), kteří se pravidelně vrací do lázní, aby si užívali společnou pánskou jízdu. Což zní jako fajn zápletka. Proč si nedat československou (teda pardon – českou a slovenskou) variaci na Pařbu ve Vegas? Však chlapácké komedie o partě kamarádů a jejich spanilých jízdách mají u nás tradici, viz „komedie století“ S tebou mě baví svět Marie Poledňákové.

Šviháci Braňa Mišíka ovšem vůbec nejsou o partičce kamarádů, která si jezdí do lázní užívat. Téhle zápletce se film vůbec nevěnuje. Namísto toho se soustředí na to, jak jeden z nich, spořádaný a milující otec rodiny (Martin Pechlát), má v lázních nemanželského synka. A zápletka je taková, že jeho matka onemocněla a Pechlát se musí společně s kamarády o synka postarat. Což má vést k prekérním situacím, a tudíž i humoru. Akorát že vůbec. Druhým největším problémem Šviháků je totiž do očí bijící nepřítomnost humoru. Tady se bojím, že jde o důsledek rozhodnutí natočit „feel good“ komedii, protože přece stačí, abyste se u ní cítili dobře. Nemusíte se hned vyloženě bavit. Nebo ne?

Opravdu nerozumím tomu, proč Myšík s Antonem Ondrejkou, kteří společně napsali scénář, zcela opustili myšlenku party kamarádů v lázních. Díky tomu nemají Pechlát, Jeřábek a Fischer mezi sebou vůbec žádnou chemii, protože jim chybí společné scény. Namísto ztřeštěných situací plynoucích z relativně vděčného lázeňského prostředí jsou rovnou postaveni před problém, co s klučinou. A humor spočívá v tom, že když má hošík hlad, koupí mu čipsy a když nemá co na sebe, tak mu koupí oblečení. Veškerá komediálnost tak spočívá v situacích generovaných nejmladším protagonistou. A je to právě on, na kom leží váha celého snímku.

Dobrá zpráva je, že šestiletý Emanuel Bugala podává velmi sympatický výkon a před kamerou se chová doslova živelně. V roli malého nemanželského synka, jemuž ovšem dochází víc věcí, než si dospělí myslí, dokáže pobavit tím správným klukovským chováním, které nepostrádá odpovídající míru rošťáctví, neposednosti, ale i čiré dětské empatie. Takový Tomáš Holý na energiťáku, řekněme. Vlastně si většinu scén krade pro sebe a přináší divákovi alespoň částečnou útěchu v jinak sterilním a nezábavném prostředí plném nezajímavých vedlejších postav (Jitka Schneiderová, Zuzana Kubovčíková-Šebová, Sabina Remundová, Regina Rázlová).

Přehrajte si trailer Nejpodivnější rozhodnutí autorů je pak spojeno s tím, že jakmile se pravda o nemanželském synkovi provalí, přejde snímek do full spectrum dramatu plného slz, křivdy, rozvodových papírů a vyhrocených konfrontací. Tady už snímek nedokáže dostát ani své vlastní nálepce, protože dát do „feel good“ komedie vážně míněné drama o rozpadu rodiny, to chce značnou dávku odvahy. Nebo bezradnosti. Samozřejmě, že to všechno nakonec dobře skončí, protože kdo by neměl rád Emanuela Bugalu. Není to ale žádný velký důvod k radosti, protože tou dobou už budete mít za sebou skoro 100 minut usilovné dřiny, kterou docení snad jenom starší a pokročilí návštěvníci lázní. Což je škoda, protože všichni tři ústřední herci jsou velmi talentovaní a své kvality dokázali v minulosti bez problémů prodat. Jen by k tomu potřebovali dostat prostor. Myšík se místo toho snaží nahnat plusové body hereckou účastí známých postav československého šoubyznysu v čele s Helenkou Vondráčkovou, jejíž angažování má zřejmě evokovat vzpomínky na zmíněnou komedii S tebou mě baví svět. Na druhou stranu, pokud se vám líbila předchozí Mišíkova komedie Nikdy neříkej nikdy, budete se Šviháky spokojeni mnohem víc než já. Záleží na vás.