To je slabota. Na to, že se už za měsíc mají začít plnit kina, se Svatá čtveřice drží pořád hodně zpátky. Viděli jsme dosud vlastně jen jednu humornou etudu ve sprše, a pak směs tuctových dialogů v jednotvárném obrazovém podání, s barvami spitými ohavně dohromady pod paprsky slunce (mohlo by mi to být fuk, ale kameramanskou práci Martina Šáchy na Kawasakiho růži i Nevinnosti považuju za bezmála mistrovskou a i v tomhle ohledu servírovaná stopáž ze Svaté čtveřice zatím zklamává). Zbytek přitom nestojí moc za řeč, protože se Hřebejk s Vieweghem bohužel vrací ideově k Nestydovi, mezi mantinely nenáročné středostavovské pseudoprovokativní řachandy: V Nestydovi „rozvracely stereotypy“ dialogy o pissingu, teď se rovnou celý film motá okolo jednoho grupensexu. V daném podání to asi může fascinovat jen zaprděné strýčky, kteří strávili půlku života na dederonském pornu – a scény, v nichž se nesouložilo, vypadaly nejen díky Langmajerovu kníru zhruba tak, jak nám ukazuje trailer.