Mohl bych být zlý. Hodně zlý. Mnohem zlejší, než byl Lex Luthor v posledním Supermanovi. Protože takto drakonicky promarněný potenciál jsme tady už dlouho neměli. Ostatně posuďte sami – máte k dispozici šikovného režiséra Craiga Gillespiea (Já, Tonya, Cruella), sympatickou Milly Alcock (seriál Rod Draka), Jasona Momou jakožto nejdrsnějšího komiksového lovce odměn ve vesmíru Loba, k tomu obří rozpočet atakující 175 mil. dolarů a vy z toho uděláte něco, co připomíná uho ze školní jídelny? Ano, až tak daleko bych mohl zajít s hodnocením Supergirl, druhého filmu nově vzkříšeného komiksového DC Universe Jamese Gunna. Jenže k čemu by to bylo, když se dost pravděpodobně jedná o labutí píseň rebootu komiksových gerojů ze stáje DC? Proto budu smířlivý a dám vám opatrně několik důvodů, proč se jít do kina na Supergirl podívat. Protože pár se jich bezesporu najde. A nemám tím na mysli (pouze) klimatizaci kinosálů v rozpáleném tropickém létě.

Tím prvním je samozřejmě Milly Alcock. James Gunn dobře pochopil, že pokud má sestřenice Clarka Kenta diváky něčím zaujmout, nesmí být Supermanovi v ničem podobná. Právě naopak. Proto je Kara Zor-El všechno, jenom ne typickou komiksovou superhrdinkou. Poflakuje se po pochybných koutech vesmíru, chlastá první ligu, během dne vyspává kocovinu a když už je zrovna někdy při smyslech, tráví čas se svým nezvedeným psíkem Kryptem. Milly Alcock se role chopila s velkou chutí a její Supergirl je díky tomu přesně tou mimozemšťankou, se kterou byste rádi vyrazili na tah po nejzaplivanějších barech galaxie a nechali si od ní s radostí vyrazit mozek z hlavy rundou pangalaktických megacloumáků. Scénář její chování vysvětluje tím, že na rozdíl od Supermana jí Země vůbec nepřirostla k srdci, a tak raději cestuje po galaxii a paří. Dezolátní styl této slečně jednoznačně sedí a nabízí pestrou paletu možností, jak její příběh dál rozvíjet.

Supergirl: FOTOGALERIE

Druhým důvodem je zvolený žánr. Supergirl totiž není ani tak komiksovým filmem, jako spíš vesmírnou kovbojkou. Už jenom samotná zápletka je jako vystřižená z klasického westernu, když pojednává o dívce jménem Ruthye, jejíž rodinu vyvraždil zákeřný desperát Krem a jeho banda hrdlořezů. Jedinou její nadějí na pomstu se stává osamělá pistolnice, kterou je ovšem potřeba nejprve proplesknout, hodit do sudu s dešťovou vodou a nechat vystřízlivět. Jízda, na kterou se ty dvě spolu vydají, je plná mimozemšťanů, bizarních situací, zapadlých vesmírných kolonií, barových bitek a hromadných přestřelek, ve kterých se ukazuje, že bez žlutého slunce je Kara Zor-El vlastně obyčejným smrtelníkem. Podle čehož se i chová. V plné síle se zde ukazuje Gunnův produkční rukopis, když se z nově rozjeté série snaží udělat bláznivou estrádu, co především pobaví. A to se jí docela daří. Překvapivě střídmá stopáž (107 minut) nabízí ledacos zajímavého, většinou je na co se dívat a načrtnutý filmový svět doslova překypuje nejrůznějšími mimozemskými rasami jako vystřiženými z Hvězdných válek. Nebo spíš jako ze shora citovaného Stopařova průvodce po galaxii.

Třetím příjemným překvapením je Lobo. Dodává filmu potřebnou neurvalou zemitost a ačkoli se pohybuje na půdě mládeži přístupního filmu, jeho háky jsou vítaným zpestřením každé bitky, které se zúčastní. Jason Momoa se stal jediným hercem ze Snyderversa, jenž se udržel v sedle i pod taktovkou Jamese Gunna, nicméně namísto Aquamana si vystřihl roli drsného lovce odměn, pro něhož není problém vystřílet celou planetu. V Supergirl se sice drží zkrátka, nicméně dává příslib velkých věcí. Momoa ho pojal přesně tak, jak byste od něj čekali – jako drsňáka, co nemá problém poslat do prd*le malou holku. Jeho umělohmotný doutník sice zamrzí, ale třeba si do příště sežene nějaké pravé nefalšované Cohibas. Jediným vyloženým negativem tak zůstává jeho absolutní nevyužitelnost z hlediska děje. Je tam totiž tak nějak navíc. A tím se dostáváme k pohlavkům.

První políček patří tomu, kdo usoudil, že scénář debutující Any Nogueiry je přesně to pravé, co ze Supergirl udělá černého koně letní filmové sezóny. Příběh o tom, že zlý záporák Krem otráví Kaře Zor-El psa Krypta a ta se vydá po jeho stopách, aby získala protijed, který Krem nosí kolem krku, dělá ze Supergirl snímek spadající do kategorie „komiksovka od Sony“. K této minizápletce se sice připojuje příběh osiřelé Ruthye lačnící po pomstě za vyvražděnou rodinu, nicméně to, jak je to podané, automaticky řadí Supergirl do druhé komiksové ligy. Což je škoda, protože tahle holčina měla rozhodně na víc. Mohla se stát tím, co je pro Marvel Spider-Man. Jenže místo toho se stala spíš Harley Quinn ze Snyderverse, tj. absolutně promarněnou příležitostí. Příběh sice čerpá z komiksové série Supergirl: Woman of Tomorrow, nicméně nenabízí nic zajímavého krom předpokládaného prozření hlavní hrdinky, díky čemuž se z ní nakonec stane titulní superhrdinka. Tak trochu.

Druhá záhada je, kam se podělo těch 175 mil. dolarů. Protože když pominu celou řadu relativne kvalitních masek mimozemšťanů a nejrůznější vesmírné lokace, vypadá to celé velmi ošklivě. Triky jsou místy prvotřídní, místy jako od AI. Je možné, že za to mohou přetáčky a dodatečná editace filmu, nicméně výsledek je velmi rozháraný a rozhodně zde platí, že méně je někdy více. Dokud Supergirl buduje atmosféru vesmírného Divokého západu, je všechno v pořádku. Jenže jakmile se rozhodne začít tvářit epicky, je z toho finále Ligy spravedlnosti, což není dobrá vizitka ani pro film, ani pro studio odpovědné za počítačové triky.

Staré filmové rčení říká, že komiksový film je tak dobrý, jak kvalitní je záporák. Bohužel Krem v podání Matthiase Schoenaertse nenabízí nic víc než klasického padoucha ze staré školy, který sem tam někoho zabije, ale jinak trpělivě čeká, až si pro něj přijde spravedlnost. Ve snímku nemá prakticky žádný prostor pro cokoli, co by z něj udělalo zajímavou postavu a díky tomu vyznívá do ztracena i jeho vzhled, jinak solidně zapadající do kteréhokoli filmu o Šíleném Maxovi. Rozhodně to však není vina samotného Schoenaertse – problém je v tom, že nemá co hrát, stejně jako neměl Ewan McGregor ve vzpomínané Harley Quinn.

Supergirl neprospívá ani fakt, že je na celý film prakticky úplně sama. Chybí jí totiž potřebná dynamika vztahů s jinými postavami, které by svým přístupem dováděla k šílenství. Se Supermanem se prakticky nepotká a ačkoli se to vyloženě nabízí, nechali Warneři Loba úplně stranou. Přitom právě on mohl se Supergirl nabídnout stejný (resp. podobný) fan servis, jako Deadpool s Wolverinem. Jenže místo toho se Lobo ve filmu jenom párkrát zjeví a víc nic. Nechápu.

Přehrajte si trailer Uznávám, že Warneři a jejich DC Universe to nemají jednoduché. Pokud pominu Batmana, budou u diváků navždy zapsaní jako „ti druzí za Marvelem”, na jejichž komiksovky chodí snad jen skalní fanoušci (pokud vůbec někdo). Takže nápad restartovat komiksový vesmír po zániku Snyderverse a navíc v době absolutního nezájmu publika o komiksové filmy (Spider-Man budiž čestnou výjimkou) se rovná finanční sebevraždě. Dokládá to absolutní bezradnost studia, což byl jeden z faktorů, jenž přispěl k jeho zániku, resp. k fúzi s Paramountem. Nic z toho ovšem není dostatečnou omluvou za promarněnou příležitost představit divákům fajn komiksovou postavu v zajímavém příběhu a s takovou fazónou, na jakou se nezapomíná. Tak snad příště. Pokud tedy nějaké příště vůbec bude.