Terrence Malick právě oslavil sedmašedesátku, takže by se hodilo, aby zrovna teď světu podstrčil své životní dílo. Svůj majstrštyk. Svou Vesmírnou odyseu. I taková mohou být očekávání. Malick je sám o sobě šponuje tím, jak vleklé pauzy si dopřává mezi realizací dvou svých projektů. Ambiciózní dílo o metaforickém stromu života, o jedné rodině se třemi bratry, o muži, ve kterém se perou matka s otcem, zatímco se jeho duše ztrácí v nástrahách moderního světa, o lidstvu a jeho filozofické podstatě (zkrátka: že by chytřejší verze Fontány?) - Tree of Life - mělo přijít prakticky hned po Novém světu. Něco se však zadrhlo a po dvou letech průtahů se film teprve tlačí do distribuce. O jeho obsahu se můžeme dohadovat, balení je však úchvatné už v první upoutávce. Přestože mám rád progresivní bijáky, které to zkouší s trikovými kejklemi a rozhrkanou digitální kamerou, pořád si myslím, že starosvětské filmařině se nic nevyrovná. Z Tree of Life její esence přímo dýchá a nutí člověka očekávat, že se před ním rozvine onen velký příběh, od velkého tvůrce a s velkými hereckými jmény. Krasomalebné střípky vedou doslova k estetické extázi, podtržené kouskem z Vltavy Bedřicha Smetany a prodchnuté pocitem, že tohle by mohl být jeden z těch filmů, u nichž si s postavami odžijete celé jejich životy. Pořádné audiovizuální potěšení a jedna z nej ochutnávek roku.
Níže odkaz na streamované HD od Applu.