Chladný rozjezd, okoukané herecké výkony neokoukaných mladých tváří. Seznámení se Stopařem, jehož identita se prozradí velmi záhy. Aby ne, když ho hraje Sean Bean a je tudíž největším komerčním tahákem celého filmu. Z nuzné první poloviny, v níž dialogy zní jakoby ze vzdálené jeskyně (wtf?), si neodnesete zhola nic. Ba co víc, možná svůj přehrávač budete chtít nudou i vypnout. Vyčkejte však pár okamžiků, trpělivost růže přináší. Posléze totiž zažijete alespoň minimální déjà vu. Vše vysvětlující nálepka od producentů Texaského Masakru motororovou pilou vás zavede na správnou myšlenkovou kolej: Další vizuálně precizní survival horor, kde se zpocená dívka v upnutém zašpiněném tričku bude skrývat ve stínech před přechytralým šílencem se zprvu sympatickou tváří. A pak přijde opravdový blesk z čistého nebe aneb drtivé finále. Dvojitá gradace, která ve vás stísní všechny dostupné nervy a uhrane tím, s jakou bezelstností za sebou skládá velmi precizně vyvedené obrazy (ač zjevně z jedné jediné scény), viditelné příliš krátce na to, abyste si je mohli déle prohlédnout. Efekt však mají patřičný – na dokreslení daných výjevů máte rozhodně představivosti dost. Odporný hukot se zarývá až do morku kostí, vyděšené hlášky znějí působivě, střih je trefný. Z původně dvouhvězdičkové rozbředlé kaše vyrábějí tyhle tři elementy podobný žánrový (trailerový) klenot, jakým je např. ukázka k Hory mají oči. Dobrou chuť.
