Některé horory vás donutí zalézt pod postel, jiné vyděsí už jen vaší babičku a pak jsou tu i ty, při kterých se dusíte smíchy. Stay Alive si o posměšky koledovalo už svojí zápletkou, kombinovanou s naivním PG-13 ratingem. Výsledek ale předčil všechna očekávání. Úkolem při sledování tohohle filmu není zůstat na živu, ale zůstat při smyslech. Autoři se evidentně rozhodli urazit všechny myslitelné demografické skupiny, které by mohly o jejich film zakopnout a tak si to netradičně rozebereme hezky popořádku.

Urážka hráče

Těžištěm filmu je nová počítačová hra "Stay Alive", kterou jeden z hrdinů betatestuje. Vypadá to trochu jako Alone in the Dark, těží to z pověsti o krvavé hraběnce, Lady Bathoryové (Jakubiska holt zase někdo předběhnul) a graficky to vypadá jako indická demoverze toho nejhoršího z 3D MAX. Vůbec neřešte, že hrdinové ve hře mají podivné zbraně, přepínají libovolně mezi pohledem třetí osoby a pohledem z vlastních očí. Herní sekvence jsou na filmu to lepší. Škoda že jich je tak málo.

Fintou je, že pokud zemřete ve hře, smrt si vás najde i v reálu. Jeden by čekal, že to bude naznačeno nějakou vtipnou paralelou, ale houby s medem, přátelé. Prostě se ozve zvuk vibrujícího joypadu (ufff), na scéně se objeví nějaký duch a hráč/hrdina je mrtvý. Stane se tak přesně stejným způsobem jako ve hře, takže pokud se náhodou v nějakém levelu napíchnete ve středověké mučírně na hák zavěšený u stropu, nemyslete si, že se vám totéž nestane doma v paneláku. S logikou věci si scenárista a režisér William Brent Bell starosti nedělal. Starosti totiž stojí peníze. A peníze na natáčení Stay Alive evidentně chyběly.

Největší záchvat by ale hráčům měla způsobit vizáž hlavních hrdinů. Vypadají jako chovanci z ústavu, kteří zrovna znásilnili New Yorker, nosí směšně ohnuté kšiltovky a hrají na systémech s devíti LCD obrazovkami (zlatá Operace Hacker), přičemž trousí tak neuvěřitelné bláboly, že podezírám Bella z absolutní herní neposkvrněnosti. On zkrátka slyšel o nějakém herním průmyslu a na ten si narouboval absolutně idiotský příběh, zřejmě s alibistickou myšlenkou, že v herním světě je možné úplně všechno. Jediné co vás možná pobaví je product placement zprofanované značky Alienware, jejíž výrobek je v závěru použit jako ultimátní zbraň proti všemu zlu.

Urážka hororového fandy

Stay Alive je PG-13 a tak by vás nemělo překvapit, že pokud někdo někoho podřízne, většinou to proběhne podle staré známé cenzorské šablony: Slyšíte svištění nože, obrazovka blikne a ozve se výkřik. Nějaká ta kaluž krve, nebo průměrná brutalita v herní grafice (kde stejně není pořádně nic vidět) nikoho nevytrhne a digitální holčičky s trhanými pohyby ála Grudge opět spíše rozesmívají. Může to být ještě horší? Ano, nikdo z hrdinů nikoho nezabije a způsob jakým se ve finále dostávají přes herní potvory je vyloženě prozaický. V kontrastu s krvavými remaky filmů jako Hory mají oči nebo Texaský masakr, se jedná o vyloženou provokaci. I televizní Cry_Wolf se alespoň nebál trochu pouštět žilou. Tady vás čeká jen míhání stínu a vibrování joypadu. Sorry, ale z toho se na zadek opravdu neposadím. Libovolná japonská hororová hra má v intru víc lekaček, než tenhle film v celé svojí stopáži.

Ale možná je to otupělostí, která vás přepadne hned po prvních deseti minutách. Pitomoučký tah na branku je totiž jasný od prvního úmrtí, ale hra použitou šablonu pro jistotu čtyřikrát zopakuje, abychom si tedy byli úplně jistí. Průměrný fanoušek hororu věděl už při pohledu na hlavní hrdiny, v jakém pořadí budou umírat a autoři se ani jednou nepokusili mu nějak podrazit nohy. Prostě otrocky prošli expozicí, jež trvá dobrou hodinku z celého filmu a pak s velkou slávou přešli do ofenzívy, ve které chybí dravost, nadšení i nápady. Skončí to přesně podle příručky, slovo od slova podle návodu, který se postavy dozvědí někdy v půlce. Žádné překvapení, žádná zábava, jen vytoužený konec, který i po střízlivě vypadajících 85 minutách jednoduše přichází příliš pozdě.

Urážka běžného diváka

A proč to působí tak dlouze? Protože celou dobu přemýšlíte nad tím, proč se v obsazení neobjevil alespoň jeden průměrný herec a proč všichni musejí ty dialogy tak prožívat. Krom jedné hlášky o cheatování jsem nenarazil na nic, co by prozrazovalo alespoň stopové množství humoru nebo nadsázky. A s tímhle námětem se uvedenými komoditami dalo přímo plýtvat. To by ovšem musel pan režisér chtít natočit něco pro současnou herní generaci a ne znásilnit téma pro potřeby naprosto uchcaného (musel jsem to použít) a břečkovitého hororu. Navíc obsadil Jimmiho Simpsona, dost možná nejotravnější bytost na planetě, která by zřejmě zkazila každý záběr i ve Spielbergově filmu. Jo a jedna postava se jmenuje October... co ten Bell hulil, to je mi záhadou, ale zjevně to mělo prošlé datum spotřeby.

Ve Stay Alive je všechno špatně. Neříkám to ze sobeckých důvodů a nebudu teď nadhazovat tucet možných řešení scénáře, která mě napadají a rozhodně by hráčům sedla více. Stay Alive totiž o hraní vůbec není a hlavně není ani o hráčích. Jeho hrdinové jsou karikatury opravdových hráčů, jakási rádoby stvoření, která si ve svých nočních můrách představují američtí senátoři, brojící proti násilí ve hrách. Ne že by tenhle film nějak hráčskou obec očerňoval, ale jeho postavy jsou prostě nelogicky uvažující, jednající a mluvící jedinci. Zkráceně řečeno paka... a hlavně se berou hrozně vážně, stejně jako všechno kolem nich. Čím blíž jste finální pointě filmu, tím víc si ťukáte na čelo, až vám nakonec v hlavě zeje obrovská díra. Tohle přece nikdo nemůže myslet vážně.

Budu se modlit, aby v budoucnu někdo vymyslel něco podobného, ale z hrdinů udělal hráče Team Fortress, rozdal jim zbraně a nechal je zjistit, že skill ze hry mohou využít v reálu a že rocket-jump vážně funguje, když víte kam tu bazuku namířit. Bylo by to nesmyslné, amorální, krvavé a mělo by to NC-17. To je film na který bych se podíval. A vy určitě taky... nestyďte se to přiznat. :)