Ach, jak jsou zrádná ta koupání ve stejných řekách. Bez ohledu na to, že vše zůstalo při starém (režie, scénář) a z cool města (L.A.) jsme se přestěhovali do ještě víc cool města (N.Y.C.), začíná to už po pár desítkách minut, které slušný čtenář nechá filmu na hájení, nějak smrdět. Že by tenhle omašlovaný dárek skutečně byl těmi pověstnými ponožkami?

Garry Marshall je profík s poměrně kodrcavou filmografií. Dal nám dialogově vypiplané klasiky jako Pretty Woman nebo Nevěsta na útěku, ale taky druhý Deník princezny a Život s Helenou. Na režii Sv. Valentýna, amerického pokusu zachránit žánr a vyrobit něco ve stylu Lásky nebeské (nebo romantických Expendables - záleží na tom jaké přirovnání vás uráží méně), se ovšem hodil možná i víc než pásoví výrobci průměrných pokusů s Katherine Heigl. A ono to vyšlo - valentýnský all-star tým shrabal dohromady dostatek zábavně-romantických linií a během nejvynucenějšího svátku roku je dokázal splést dohromady jako sluchátka v kabelce. Dvouhodinové rozplétání stálo za to díky trojúhelníku obsazení-lokace-písničky. Marshall prostě trefil hřebíček na hlavičku, zas měl čuch na herce a neopomněl ani na tradiční popichování svých starších filmů (k tomu automaticky patří obsazení Hectora Elizonda). Ano, Sv. Valentýn bylo trochu cheatování - hrubou silou hereckých es alespoň na chvíli dohnat klasiku z 80. a 90. let, ale přes všechnu tu kašírku se to dařilo. Můžeme tomu říkat klika. Zvlášť když napodruhé se to tak úplně nedaří.

Podle sympatoměru z nabušeného obsazení vychází nejlíp Zac Efron a Bon Jovi.Zápletku Šťastného nového roku nemá cenu pitvat. Máme tu prostě spoustu lidí se spoustou problémů, prohánějících se úžasně nasnímaným New Yorkem za doprovodu parádních songů. Odtud potud dvě třetiny původního receptu fungují skvěle. Poslední ingredience - totiž herci - je nepatrně slabší. Vím, že je těžké vést hospodské debaty o tom, jestli Halle Berry přehraje Julii Roberts, jestli je Ludacris lepší než Bradley Cooper, nebo zda umí líp hrát Ashton Kutcher bez vousů nebo s nimi. Možná je to i tím, že mám kopřivku kdykoliv vidím Sarah Jessicu Parker a Hilary Swank. A že tu z plátna skoro neslezou. Potíž je v tom, že všechny ty hvězdy nemají moc co hrát. Drobení stopáže je tu ještě větší než minule (film je stejně dlouhý jako jeho valentinský bratranec - 119 minut) a bohužel začíná připomínat bitky v amerických filmech, kdy se perou tři dvojice, všechno se navzájem prostříhá a vy nemáte ani z jednoho souboje nic.

Výsledky jsou tristní, protože podle mého sympatoměru z celého nabušeného obsazení nejlépe vychází Zac Efron, Jon Bon Jovi, Ashton Kutcher a Robert De Niro (jehož role je spíše cameem). Nejhorší jsou klasické rom-com královny - Heigl, Parker, Swank, se zvláštním bonusem - odbarvená Abigail Breslin hraje dceru Sarah Jessicy Parker, takže ji museli zmalovat k nepoznání, aby byla alespoň trochu podobná své matce. Děsivý pohled, ale naštěstí pořád ještě nepřipomíná koně. I když jeden dostihový vtip tu padne. Jistě ne náhodou.

Největší potíž je v tom, že ženské postavy filmu jsou nesympatické, vystresované a občas vyloženě otravné potvory.  A nic se na tom nezmění až do závěrečných titulků. Proč? Protože na poselství, že Vánoce jsou svátky klidu a míru tu každý kašle. Tohle je Silvestr a Nový rok... nikdo už tu neřeší dárky, vztahy a porozumění, každý freneticky pobíhá sem a tam, ve snaze něco stihnout, zapařit a vylít se tak, že ráno neví o světě. Motivace řady postav jsou velmi neromantické a tady je kámen úrazu, jádro pudla a příčina skoro podprůměrného hodnocení - Štastný, nový rok NENÍ romantická komedie, i když nám to cpe horem spodem. V podstatě mezi nikým tu nepřeskočí jiskra a ten zlomek romantických vztahů (ten zbytek jsou rodinné nebo čistě pracovní machinace) co zbývá, je ve stylu nápravy starých hříchů, comebacků a odpouštění. Dohromady jsem napočítal jeden a půl čisté romantiky - Ashton Kutcher a Lea Michele - poté co HODINU stráví ve výtahu, který slouží jen jako průhledná scenáristická překážka - a Zac Efron s... Michelle Pfeiffer! Myslel jsem, že už mě nic do konce filmu nepřekvapí a považoval jsem to za originální kličku, jenže pak se i Josh Duhamel dočkal zaslouženého trestu. Ještě rád se vrátí do Transformerů a nechá s sebou vláčet. Všechno je lepší, než... no však uvidíte.


Přehrajte si trailer Jestli tedy uvidíte, protože vás od toho hodlám odradit, zvlášť pokud jste fanoušci valentýnského pokusu. Ten je totiž relativně spontánní komedií, ve které se úspěšně vrší romantická klišé, ale všechno to drží pohromadě a hezky odsýpá. Novoroční edice je těžkopádná jako ráno po silvestrovské oslavě, ne a ne se pořádně rozjet a hlavně... chybí tu směr, chybí tu cíl. Všichni čekají na půlnoc, ale nikdo vlastně neví, co od ní čekat. Mixováním rodinných, romantických a porodních bolestí se scenáristka Katherine Fugate dostala na pokraj svých schopností a Marshall to prostě neměl jako zachránit, ani Hectorem Elizondem, ani osvětleným panoramatem New Yorku, dokonce ani koláží dojemných okamžiků za doprovodu nejnovější vypalovačky od Bon Joviho. Vynucenost tu funguje jako brzda slzných kanálků a to co mělo být zlatým hřebem žánru pro tenhle rok hořkne v ústech rychleji než přípitková griotka. Je to líné, odfláklé, dost možná spíchnuté tak-tak, aby se to stihlo pustit do kin před Vánoci. A i kdyby to pravda nebyla, stejně to tak působí. Já jen doufám, že to vydělá jen mírně nad plán a nikdo nám nebude nutit třeba Díkuvzdání nebo Den nezávislosti bez mimozemšťanů, vybuchujících metropolí a Willa Smithe. Pohádka definitivně skončila romantici - pro svojí vánoční dávku tak radši zamiřte do půjčoven a kina míjejte obloukem.  

P.S. Cool hláška De Nira "Nothing beats New York on New Year´s Eve" ve filmu není a byla zjevně natočená speciálně pro upoutávku (do filmu se totiž nijak nehodí a De Niro ho celý stráví v jiné než stojací a vysmáté poloze). Podvod!