Když přijdete do kina a zaplatíte paušálně něco přes sto korun, očekáváte, že vám na podobně paušální úrovni zaručují určitou „objektivní“ technickou kvalitu. A když jdete na film, jehož štáb tvoří většinou studenti FAMU, tušíte, že sice nemůžete očekávat Hanekeho preciznost, nicméně si můžete být jistí, že na základní úrovni ovládají řemeslo. Jenže svět je kruté místo a podobné předpoklady v něm neplatí.

Film Šťastná se prý téměř nedokončil. Není těžké uhádnout proč – kdokoliv trochu soudný, kdo hlídal kohoutky, musel při pohledu na průběžné výsledky dostat rozum a zahlásit stopku. Jenže pak přišel hrdina českého filmu Magnusek se svou distribučkou a postaral se, abychom o tuhle parádu v režii Evy Toulové podle vlastního scénáře nebyli ochuzeni.

Čeká nás v první řadě nepochopitelně špatně vyvedená produkce, v níž kamera mnohdy nedokáže udržet postavu v obraze a některé záběry vypadají jako pořízené levnou imitací iPhonu. A zvuk je zachycen tak špatně, že části dialogů není rozumět.

Příběh na tom není lépe. Sledujeme nesympatickou holku s příjmením Šťastná (křestní si nezapamatujete), studentku DAMU a veskrze tragickou herečku, která se snaží prosadit i přes nedostatek talentu a získat roli tím, že se s někým rychle vyspí. Resp. toto jí doporučí její spolužačky, rovněž špatné herečky, a ona po úvodním zdráhání tak nějak souhlasí. Mezi tím se do objektu své snahy, mladého divadelního režiséra, nejspíš opravdu trochu zakouká a málem si ho vezme (protože on potřebuje vízum). Krom toho má ještě matku přehnaně pečující o postiženou sestru, z čehož má celá rodina komplexy.

Dojde i na cameo role Sámera Issy a Ilony Csákové.Všechno se ještě trochu zkomplikuje, především kvůli amatérskému zpracování, kdy zkrátka nevíme, jak si máme zobrazované prvky vykládat. Když například mluvím o hrdince jako o velmi špatné herečce, nevím, jestli skutečně měla být špatnou herečkou, nebo jestli její představitelka byla pouze tak velmi špatně vedena, že její hrané herectví působí mizerně. Oboje je možné a v obou případech by pak film měl samozřejmě úplně jiné vyznění.

Osobně předpokládám druhou možnost, zvlášť když se podíváme na nepochopitelný vývoj postav (z dobráka v mrchu během jedné věty) a směšné dialogy (některé úseky, třeba rozebírání improvizací na schodišti, si hmatatelným vzduchoprázdnem v ničem nezadají s The Room).

Na hranice ještě větší absurdity posunují Šťastnou pseudoumělecké prvky, kdy je například příběh přerušován a hrdinka předříkává texty z Romea a Julie. Aniž by ovšem děj na jakékoliv úrovni parafrázoval nebo navazoval na tuto hru. Nahlas už jsme se smáli u náhodných záběrů na pražská panoramata zakončovaných vždy zatmívačkou, které působily roztomile bezradně a samoúčelně. Doprovázené jsou pro jistotu cameo rolemi Sámera Issy a Ilony Csákové, kteří asi měli zrovna čas, a vedlejšími rolemi dalších známých českých zmáných tváří, díky nimž výsledek místy působí jako nepovedená estráda.

Přehrajte si trailer Obvykle když hodnotíme film, přistupujeme k němu jako k suverénnímu dílu, jehož existenci jako takovou nezpochybňujeme. Sice si můžeme povzdechnout, že „to bylo zbytečný“, „ztráta času“ nebo „plýtvání penězi“, nicméně to bereme jako nadsázku – filmy se musejí točit a většina z nich holt není oslnivá. Přesto mají tvůrci nárok nabídnout nám svoje dílo a čekat na reakce. Šťastná je ale natolik extrémní příklad nesoudnosti, že se tu vůbec nemusíme ostýchat napadnout samotnou drzost tvůrců dát tohle poloamatérské video do kin, vybírat za něj vstupné a tvářit se, že je to úplně v pořádku. Není. Tenhle film si zkrátka nezaslouží být promítán, když ani nedokáže namixovat srozumitelnou zvukovou stopu. Právě kvůli patlaninám jako tato pak na zvládnuté kusy, jako byla nedávno třeba Rozkoš, přijde do kina sotva pár tisíc lidí.