Pokud si myslíte, že je Poslední z Jediů kolosální peklo, které zradilo odkaz Star Wars a odsoudilo ságu do záhuby... klidně tuhle recenzi přestaňte číst. Teď hned. Z dalších odstavců vás akorát rozbolí hlava a budete pak muset v diskuzi křičet, že přeci není možné, aby se taková stupidní nuda někomu líbila. Pro vydatný hejt holt zkuste nějaký jiný text. Tenhle se totiž zaměřuje na to, proč jsou osmé Star Wars vynikající.

TEXT OBSAHUJE SPOILERY

V první řadě bych rád připomenul, jak to Epizoda VII brutálně slízla za to, že se držela starwarsáckého mustru. Abrams jel totální retro a využíval slavné archetypy, aby do kin nalákal nostalgiky a maximalizoval divácký zájem. Na experimentování zkrátka nebylo místo, Star Wars se musely po 32 letech (od Návratu Jediho) vrátit ke kořenům a jasně ukázat, že se nekonají druhé prequely. A nakonec se to povedlo, jelikož značka ožila s víc než dvoumiliardovými tržbami.

Fázi jedna (přilákat co nejvíc diváků) měl tedy Lucasfilm úspěšně za sebou a vyrazilo se k fázi dvě - nabídnutí svěží a nepředvídatelné osmičky, která by ukázala, že nebude nová trilogie stát jen na nostalgii. Tady nastoupil Rian Johnson, vcelku odvážný filmař, jenž si nový film mohl natočit podle sebe. Řadu Abramsových berliček si tedy vyložil po svém a jal se realizovat epický sequel, ve kterém si v podstatě mohl dělat, co se mu zlíbí.

Už tady někdo začne ohrnovat nos, že by se s velkými trilogiemi takhle zacházet nemělo. Sám Abrams ale moc netušil, kam vlastně směřuje, a kdyby Lucasfilm všechny tři filmy jasně naplánoval (a donutil režiséry jen plnit zadání), byl by zase hejt na to, že jde o pásovou výrobu bez špetky tvůrčí svobody. Tady si prostě člověk nevybere. Volba nicméně padla na to, že se tvůrci nechají tvořit, a výsledkem je film, u kterého často neodhadnete, kam ta či ona scéna vlastně směřuje.

Kupa lidí samozřejmě aplikuje klasický fandovský postup - stalo se to, co jsem čekal = je to předvídatelná nuda; stalo se to, co jsem nečekal = je to nelogický nesmysl, tohle jsem od Star Wars nikdy nechtěl! Nejít podle té nejpředvídatelnější mapičky (vysvětlit Snokea, dát Rey slavné rodiče, ukázat megaborce Lukea...) se najednou ukázalo být kacířstvím, protože... "jsme přece dva roky něco neřešili na netu, aby nás ten parchant Johnson překvapil nečekaným řešením?!"

Po filmu, který nám dal prakticky všechno, o co si fanoušci řekli na internetu, tedy dorazil film, jenž se na posvátné debatování vykašlal. Johnson osmičku nevymýšlel od diváckých požadavků, nýbrž od postav, které mají jasně dané dějové oblouky. Rey se zbaví závislosti na rodičích a konečně se postaví na vlastní nohy. Finn se ze sobeckého dezertéra promění v pravého Rebela, jenž se nezdráhá položit vlastní život pro záchranu ostatních. Poe se odnaučí hrdinsky frajírkovat a pochopí, že střemhlavý útok občas není tím správným velitelským rozhodnutím. Luke si splní to, co si předsevzal ("Přišel jsem na tenhle ostrov zemřít."), zároveň však najde cestu, jak se stát inspirativní legendou, kterou v něm Rey vidí. No a Kylo Ren se zbaví svého mistra, jenž ho hluboce podcenil (ano, stejně jako Císař Vadera v šestce), a vydá se na nejzásadnější duel svého života, jen aby dostal za vyučenou, protože je ve Star Wars vnitřní síla mnohem důležitější, než ta fyzická.

Všechny tyhle linky film předkládá ve srozumitelném a patřičně velkolepém balení, až je mi vlastně záhadou, že je tolik lidí přehlíží. Číst, že se "vlastně nic nestalo" a že "postavy přešlapují na místě", je docela fascinující, když Johnson výrazně zahýbal s každým z pěti hlavních hrdinů. Možná bych ten hejt chápal, kdyby se všechno alespoň dělo v nuzně nasnímaném filmu s odfláknutou akcí. Johnson ale tasí jeden nádherný záběr za druhým a prakticky každá akční scéna (s výjimkou moc "potterovského" Canto Bight) je u něj malým svátkem. Ten úvod s Poem! Ta bitka u Snokea! To finále na Craitu s průletem doly a nástupem Lukea! Lahodné sekvence tu zkrátka nechybí, a třeba závěrečná dvacetiminutovka mi vážně přijde natřískaná až po strop.

Kdekdo tohle všechno přehlíží, jen aby si mohl stěžovat na dojícího Lukea, létající Leiu a zamilovanou Rose. To však znovu spadá do ranku "ale... na tohle mě internet nepřipravil" a ignoruje to, že scény (opět) vycházejí ze směřování postav. Luke se chová jako vagabund, protože se chce zbavit Rey a vážně nedbá na svoje fyzické vzezření. Leia zvládne na chvíli přežít ve vesmíru, protože desítky let limitovaně využívá Sílu. A co se týče oné "šokující" scény s polibkem, Finn očividně netuší, co se sakra děje, takže to není špatně natočená klasická romance - to se Rose akorát zabouchla, aniž by si toho někdo (včetně Finna) všimnul, což je přesně to, co chtěl Johnson ukázat.

Neříkám, že se zmíněné scény (a vůbec celý film) nutně musí každému líbit. To ani zdaleka. Z pohledu postav ale Epizoda VIII funguje daleko víc, než by člověk z hejterských reakcí čekal, a nebýt přepálené dětské odbočky na Canto Bight, která však do světa Star Wars přidává nový úhel pohledu (ani v předaleké galaxie boháče válka moc netrápí a rádi na ní vydělávají), vážně moc nevím, co bych Poslednímu z Jediů vytýkal.

Jasně, každý si dovede představit stovku jiných verzí Epizody VIII. Johnsonovi ale přišla zajímavá tahle a udělal z ní zábavný, dojemný i sakra napínavý biják, jenž se vyhýbá nepočtu škatulek a vzpomíná na původní trilogii (hlavně tedy na pětku a šestku) mnohem šikovněji než Abramsova sedmička. Džej Džej se příští rok vrátí na plac, aby novou trilogii dotáhnul ve svém dynamickém, přímočarém a (ano...) divácky o něco vstřícnějším stylu. Johnsonova osmička ale pořád zůstane nádherným žánrovým přírůstkem, který holt je až moc svůj a moc málo jde na ruku nostalgikům. Velká škoda, že se dnes odhodlání přijít s něčím nečekaným takhle hlasitě "trestá"... (9/10)

Epizoda VIII na blůčku nádherně vypadá a i zní. Trochu zklamáním jsou ale paradoxně bonusy, které ne a ne chytnout ten správný šmrnc. Na bonusovém disku najdete skoro tři hodiny (!) dodatečného materiálu, jenž zahrnuje i hodinu a půl dlouhý dokument Režisér a Jedi. Kupodivu tu však chybí řada zásadních momentů (kde jsou třeba zákulisní materiály s Carrie Fisher?) a místo toho se bonusy soustředí na to, že se nové Star Wars točily jako nezávislák za spoustu peněz.

Ano, Režisér a Jedi ukazuje příkladně komorní atmosféru na place a dokazuje, že i ty největší filmy občas stojí na pár lidech a jejich neutuchající snaze zrealizovat tvůrčí vizi. Potud je všechno ok, dokument se ale podivně vyhýbá událostem, které logicky musely nastat, a asi nejzajímavější je tu moment, kdy Johnson sděluje Hamillovi název filmu. Kéž by se podobných zákulisních momentek vytasilo víc (ještě je fajn návrat Yody), takhle se moc velká hitparáda bohužel nekoná.

Zbytek bonusů pak nabízí přesně to, co od nich čekáte. Štáb řeší technické a designové aspekty filmu, ukazuje se realizace důležitých sekvencí (hlavně vesmírný úvod a konec na Craitu) a 23 minut vystřižených scén vás přesvědčí o tom, že Johnson svědomitě vyndal všechno, co vyndat šlo. Je tu tedy nějaké překvápko? Můžete se podívat na všechny scény se Snokem s původními záběry na Andyho Serkise - a znovu se utvrdit v tom, že tenhle sympaťák zahraje prostě cokoliv.

Bonusy Posledního z Jediů tedy i přes obří stopáž nejsou tak oslnivé, jak by asi měly. Pořád ale vyčnívají nad většinu konkurence (třeba nedávné marvelovky se vůbec nechytají) a doprovázejí parádní film, který zaslouženě hraje první housle. Doteď mě vlastně mrzí, že Johnsonova vize tolika lidem nesedla. Já jsem totiž i po čtyřech zhlédnutích spokojený a Williamsův našlapaný soundtrack se mi doteď neoposlouchal.

P. S. Na uklidnění si kdyžtak přečtete, proč je super dvojka Avengers...

Obraz: 2.39:1 1080p (MPEG-4 AVC)
Zvuk: DTS-HD HR 7.1 anglicky, DD 5.1 česky
Titulky: české
Datum vydání: 25.4.2018
Cena: 268,- (DVD), 538,- (2 BD), 628,- (3D DB + 2BD)

Za zapůjčení disků na recenzi děkujeme společnosti Filmgame.