Původně jsem chtěl recenzi na Star Trek: Section 31 pojmout trošku jinak a vypsat třicet jedna důvodů, proč na tuhle šaškárnu nekoukat. Jenže pak jsem si řekl, že při nadávání na špatné filmy můžu být víc kreativní, když to napíšu klasicky. Takže mě sice mrzí, že jsem pro sebe i pro čtenáře nenachystal výzvu v podobě netradičně pojaté recenze, ale na druhou stranu jsem za to rád. Byla by to pro mě práce navíc vyžadující trochu víc snahy, a něco takového si Star Trek: Section 31 rozhodně nezaslouží. Podobně jako pozornost kohokoliv. 

Na druhou stranu si dovedu představit, proč si někdo tuhle lacinou šmíru pustí. V mém případě to byla Sophiina volba, jestli se podívám kvůli MZ Live na Section 31, nebo komedii s Amy Schumer. Což je jako vybírat si, který zub si necháte bez umrtvení vyrvat kombinačkami. Pokud ovšem máte pocit, že potřebujete vidět skutečně všechno ze světa Star Treku, případně vás láká nejhůř hodnocený snímek z tohoto universa, bránit vám nebudu. A abych byl fér, zkusím být alespoň trochu pozitivní. Má to jen 95 minut. 

Star Trek: Oddíl 31: FOTOGALERIE

No a teď se přesunujeme do světa lacinosti, hlouposti, trapnosti, ošklivosti a nepříjemného pocitu studu. To všechno vás u nového Star Treku čeká. Pokusím se vyhnout srovnávání se s jakýmkoliv filmem, protože vedle kteréhokoliv z nich tenhle levný odskok do hlubin zoufalství obstát nemůže, zároveň však musím říct, že od první série Discovery nesleduji ani seriálové Star Treky, takže nemohu srovnávat ani s nimi, jenže ono to není potřeba. Section 31 totiž zklamává jaksi „objektivně“. Zaprvé vypadá fakt hnusně. Deset let staré seriály – ne dejme tomu Temný případ, ale třeba Arrow – vypadají líp než tohle. Tvůrci si většinou vystačí s ateliérem, kde postaví bar/můstek/garáž/planetu plnou šutrů a tím to hasne. Že je to celé Star Trek člověku připomene jen pár známých mimozemšťanů a občasná zmínka o Federaci. Jenže o té se tu víceméně jen mluví. 

Hrdinové nezažívají žádné velké dobrodružství, sice zachraňují vesmír před kouzelnou koulí, nebo co to sakra bylo, ale to má většinou podobu scény, v níž si šest lidí povídá, nebo bloudí po lesích někde u Toronta. Přičemž se všichni pokouší tvářit buď drsně, nebo jako že mají tajemství. Reálně jsou jejich charaktery zajímavé asi jako promluvy Jindřicha Rajchla. Nakonec to skončí tak, že si je rozdělíte na plešatou ženskou, fake Spocka s malým mimozemšťanem v hlavě nebo na cosplayera v mechanickém těle z překližky. 

Každý z nezajímavých hrdinů má navíc pocit, že se musí divákovi představit, což má obvykle podobu scény připomínající seznamovací párty z dětských táborů, tedy „ahoj, já jsem Spytihněv, rád hraju na kytaru, chodím do přírody a sbírám kartičky s Pokémony“. I tak by ale Spytihněv byl komplexnější charakter než paní, která je holohlavá, prý dokonale sexy a pak umře. Trvá tak deset minut, než divák ve společnosti plochých postav odehraných průměrnými herci zcela otupí a přestane příběh sledovat. Naštěstí o nic nepřijde, protože ani v tomhle směru nemá Section 31 co nabídnout. I když se hodně snaží tvářit, že otevírá staré rány a dávná traumata antihrdinů ze startrekovského Sebevražedného oddílu. 

Pusťte si MovieZone Live, ve kterém řešíme i Star Trek: Section 31 

Section 31 je ztráta času. Přinejlepším vypadá jako pilot k seriálu, který nikdy nevznikl (a je to dobře, i když se původně plánoval), většinu času ale jako Xtá epizoda show, na niž už dávno nikdo nekouká, protože není moc hezká, zábavná ani překvapivá. Jo, na televizi to nemá úplně hnusné triky. I když ani nijak zvlášť hezké, fakt už se tu chytám toho posledního stébla, abych si sám před sebou nějak obhájil to hodnocení. Ruce pryč.