Parker je ve světě detektivek ikona. Bohužel ale ne v Česku, protože knih s tímhle antihrdinou u nás vyšlo jen pár, za mořem jde však o skutečný pojem. Do kin se podíval hned několikrát, zahráli si ho mimo jiné Lee Marvin, Mel Gibson nebo Jason Statham, i když často se jmenoval jinak a teď se nebudeme pouštět do vysvětlování důvodů, proč tomu tak bylo. Každopádně teď se vrací na scénu s tváří Marka Wahlberga a tvůrcem Posledního skauta, Smrtonosných zbraní a Správných chlapů Shanem Blackem na režijní židli. A to je poměrně důležitá informace, protože Špinavá hra je mnohem víc film Shanea Blacka než adaptace příběhů hrdiny Donalda Westlakea (respektive jeho spisovatelského alter ega Richarda Starka). 

Black totiž vsadil na nový příběh vycházející z parkerovských kořenů, ale dává mnohem víc prostoru samotnému režisérovi a jeho stylu vyprávění. Parker přijíždí do New Yorku, což není dobrý nápad. Místní gangsteři ho totiž mají na seznamu smrti, jenže se tu taky schovává Zen, jeho bývalá parťačka, která ho podrazila a Parker by to s ní rád probral. Zen pro něj má ovšem nabídku, jaká se neodmítá. Ukrást pár set milionů dolarů je celkem velké lákadlo, takže Parker povolává do akce prověřené parťáky a spolu s nevypočitatelnou Zen začínají plánovat největší loupež svých kariér. A že proti nim stojí mafie, nejbohatší člověk na světě a prezident středoamerické zemičky a jeho malá armáda? Jejich smůla. Půjdou jim z cesty, nebo skončí s kulkou v hlavě. 

Špinavá hra: FOTOGALERIE

Ačkoliv je Špinavá hra akční podívaná ze subžánru heist filmů, rozhodně od ní nečekejte Podraz nebo Dannyho parťáky. Black tu nehraje na eleganci, styl a vychytralost. Podobně jako samotný Parker, jemuž to sice zatraceně myslí, ale taky člověk, pro něhož životy kolemjdoucích neznamenají prakticky nic. Vlastně jde o absolutního pragmatika, cynika a dost možná sociopata a pokud někdo hodlá komplikovat jeho plán, může být rád, když skončí s přeraženými žebry nebo prostřelenou nohou. Jo, střílí se tu hodně. A typicky ve stylu Shanea Blacka. 

Black, který pomáhal utvářet podobu akčního žánru v osmdesátých a devadesátých letech, jakoby se do těch devadesátek vracel. Všechno je to poměrně dost jednoduché, nikdo se moc nezabývá tím, kde sehnat hromadu výbušnin na otevření velkého trezoru nebo náklaďák schopný projíždět sněhovými závějemi. Prostě se to někde sežene, stačí zavolat kámošovi, nebo se spolehnout na diváckou ochotu tyhle věci neřešit, když vypadají dobře a baví . A ony většinu času baví. 

Špinavá hra šlape a o to jde v tomhle žánru nejvíc. Wahlbergovi role chladnokrevného lupiče ochotného jít přes mrtvoly náramně sedí, většina lidí okolo něj si tu kulku do hlavy zaslouží a parťáci jsou dost velcí sympaťáci, abyste jim přáli dožít se závěrečných titulků. A Black se navíc nebojí vytáhnout z rukávu skutečně zábavné přestřelky a honičky a opepřit je svým typicky cynickým humorem. Ne, kvalit dejme tomu Posledního skauta nebo Smrtonosné zbraně jeho novinka nedosahuje, ale díky tradičním blackovským prvkům (vánoce, parťáctví) má člověk pocit, jakoby se díval na něco z konce dvacátého století, kdy spousta akčňáků sázela na styl, který tenhle režisér a scenárista vymyslel. 

Ačkoliv jsou v některých scénách digitální efekty dost ošklivé a nepovedené, díky sympatickým hrdinům a snaze překvapovat diváky nečekanými řešeními, černým humorem a občas až bizarními nápady se na to prostě dobře kouká. Zároveň však není od věci říct, že nic nového nebo zásadního Špinavá hra nepřináší. Jde o solidní akční podívanou, v níž se Black drží toho, co umí a co má jako tvůrce rád a doufá, že když to smíchá s nadprůměrným režijním řemeslem, bude to stačit. Všechno tu funguje přesně tak, jak fanda stylových akčních kousků opepřených drsnější legrací a očekává, nikdo to nijak zvlášť nedrhne, ale něco skutečně výjimečného se tu hledá jen těžko. 

Popravdě do půlky jsem s tím měl trošku problém. Když odhlédnu od faktu, že místo knižního Parkera jsem dostal zlodějskou podívanou, která si z předloh zase až tak moc nepůjčuje, je Špinavá hra „jen“ fajn devadesátková jízda. Taková, v níž létají vzduchem vagóny metra, spousta lidí skončí efektně rozstřílená na cucky a hlavní hrdina podrží s ledovým klidem svého protivníka visícího z okna za ruce tak dlouho, než policisté dole vejdou do domu a on ho bude moci v klidu pustit a neupozornit na sebe. Je to málo, nebo dost? To záleží asi na vás. Ale dostali jsme příjemně starosvětské řemeslo a ty dvě hodiny mi utekly dost rychle a příjemně na to, abych tomuhle akčňáku přál úspěch u diváků a za pár let jsme dostali dvojku. Špinavá hra není nic víc než solidní řemeslo s jasnými autorskými prvky jeho tvůrce. Ale ono to nakonec stačí.