Tahle recenze by tu vážně nemusela být. Proč? Protože Jason Statham je tím, čím byl Steven Seagal pro přelom osmdesátých a devadesátých let. A myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Jason je totiž značka. Vidíte ho na obalu DVDčka a víte, že po něm můžete sáhnout, aniž byste na mobilu vytáčeli Wikipedii, MovieZone nebo IMDb. Protože prostě dostáváte akční béčko, které míří na branku, nesnaží se vás ošulit, a nedostatek inteligence vynahrazuje olovem a kreativně zohavenými mrtvolami. Tak jako byl Seagal v devadesátkách vždycky ten neohrožený a tajemný borec skrývající minulost, ze které si záporáci ve třetím aktu nadělali do trenek, tak je Statham se svým třídenním strništěm armádou jednoho muže, která má místo rukou švýcaráky. Prostě umí všechno, protože mu to napsali do scénáře. A má dost charismatu na to, aby rozněžnil Jennifer Lopez nebo geeky, co ještě nestihli ze stěny oškrábat lepidlo z dob, kdy na ní visel plakát s Rambem. Dámy a pánové, další runda holohlavého Brita je tady a vůbec nechutná špatně!

Přitom by se chtělo říct, že Jason je tu tak trochu navíc. Tenhle film se totiž jmenuje Parker. A je o TOM Parkerovi. Mistrovi převleků, geniálním zloději a všemi mastmi mazaném kriminálníkovi, který ovšem vždycky trochu doplatí na svoje zásady. Má totiž pocit, že i zločinci by měli dodržovat určitá pravidla. A proto občas skončí s kulkou v krku, když ho jeho kumpáni oberou. Potíž je v tom, že Parker je nesmrtelný (ne doslova, ale až uvidíte jeho zjizvená záda, budete mít ten pocit), takže se z těch podrazů vždycky oklepe a bůh pak žehnej těm blbečkům, co ho pro pár dolarů chtěli zamordovat. Jako tenkrát v devětadevadesátým. Vy si to nepamatujete? Mel Gibson, Odplata, taky Parker... no vidíte, už jste doma! Legendární knižní charakter Donalda E. Westlakea (resp. Richarda Starka, ten chlápek měl totiž víc pseudonymů než vy ponožek) se na stříbrném plátně objevil mnohokrát. Nemá ale smysl porovnávat noirový thriller s Gibsonem a šestákový akčňák se Stathamem. Styčné plochy tu jsou, ale jen v rovině hlavní postavy. I Jason umí šarmantního hrdinu prodat, ale tam veškerá podobnost končí.

Jako obvykle jde o pohodovou a nekomplikovanou pomstu, ve které ovšem Parker hraje v pořádném oslabení. Teď nemluvím o všech těch sotva se hojících průstřelech, ale o kvarteru podrazáků, chicagské mafii a nadržené Jennifer Lopez. Posledně jmenovaná je sice neozbrojená a celkem neschopná, ale disponuje zdaleka největší šancí potopit režijní rutinu Taylora Hackforda o stupínek níž, než si zaslouží. On je totiž Parker docela dobře natočený a hlavně se s ničím moc nemaže. Statham mění auta, oblečení a zásobníky v každé scéně, nebojí se zasvinit objektiv krví nebo masokostní moučkou a má všechno moc hezky naplánované. Žádná velká magie jako u Dannyho parťáků, ale funkční strategie, která zbaví svět několika lumpů. Nic co byste neviděli, ale přesto se na to moc hezky kouká. Tedy do chvíle, než na scénu nakráčí JLo.

Nechápejte mě špatně, na její zadek se pořád hezky kouká a herecky si nemá s Jasonem co vyčítat, jenže kvůli její naprosto nepodstatné dějové linii má film skoro dvě hodiny. A proč, aby Parker vypadal jako větší lidumil? To je přece fanouškům žánru úplně jedno. Tohle má být o průstřelech kolenních češek - s teroristy a šmejdy se nevyjednává! Jennifer je tu jako páté kolo u vozu (a sama postava si to několikrát uvědomí), a mám pocit, že kdybyste mi dali hodinku ve střihovém programu, dokážu ji z filmu dokonale vymazat a srazit stopáž na přijatelných sto minut. Pak by si snad Parker zasloužil i sedmičku, protože by byl přesně tou skromnou, ale poctivou gangsterkou, které dnes najdeme snad jen v britském repertoáru. Možná by měl Hackford uvažovat o nějaké režisérské verzi. Já bych ji koupil. Takhle je to jen za snaživou šestku, která Jasonovy fandy potěší a ostatní jen utvrdí v tom, že tenhle akční úderník svou pětiletku plní vysoko nad plán. Jen tak dál.