Dlouhá středoškolská léta byl Peter Parker (Tobey Maguire) jen neduživý student. Tak trochu sympaťák, tak trochu loser snící o zrzavé kštici holky od vedle, Mary Jane (Kirsten Dunst). Pak ale zasáhl osud, resp. comicsový gigant a Spideyho duchovní otec Stan Lee, a ze své vyhřáté pavučiny se začal spouštět jeden geneticky upravený superpavouk. Stačilo kousnout do Peterovy packy a na světě bylo hned o jednoho superhrdinu (a s odstupem několika desítek let i o jeden skvělý blockbuster) víc.

Supermana už dávno zavál čas, Batmobil poslal do šrotu Joel Schumacher, jenže díky Bladeovi a X-Menům se na áčkové comicsy mohly na přelomu století zase odvážně rozhlížet po filmové krajině. V roce 2002 si hororový fajnšmekr Sam Raimi nasadil klobouk a začal dirigovat přílet chrabrého metače pavučin. 800 milionů dolarů celosvětových tržeb, rekordní suma za jeden víkend v amerických kinech a vděk comicsových fanoušků za oživení maskované legendy mu byly odměnou.

První Spider-Man je jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů filmových comicsů. A dokonce i mě, který k pavoukům žádný vřelý vztah nemá, donutil k tomu, aby zaplál citem největším. Patnáct let "in the making", se spoustou klacků pod nohama (vzpomínáte na nechvalně proslulý teaser s Dvojčaty a plakáty na kterých se Spideymu v oku odráželo panorama New Yorku s těmito budovami? Sony musela obojí narychlo stahovat ze všech kin), ale definitivním triumfem. Málokterý film si v mých očích zasloužil tolik zápisů do Guinessovy knihy rekordů. Ale čert vem tržby, ty jsou jenom otevřenými vrátky k dalším a dalším dílům. Nás tehdy zajímal první film, který do kin přinesl Tobeyho Maguira, Sama Raimiho, "jen" nadprůměrné triky a tak divokou barevnou paletu, že by z toho vaší staré televizi praskly všechny elektronky. První dvě jména jsem znal jenom zběžně, ale už po prvních několika minutách se jim podařilo dokonale zastínit jedinou "celebritu" v obsazení - rusovlasou a proklatě sexy Kirsten Dunst ("nemusí pršet, jen když kape" tu vyjímečně neplatí - máme rádi modrá trička :).

Ale co bylo hlavní: Ten film měl srdce. Už když kousnutý Peter Parker črtal do notýsku první kostým Spider-Mana a v pozadí běžel elfmanovský motiv, cítili jste jak se vám šikují chloupky na celém těle. Nejsou to ale ty chloupky, které pomáhají Parkerovi v běhání po budovách, tak bacha. Tohle fakt doma nezkoušejte. Raimi zvládnul hned napoprvé zachytit atmosféru New Yorku (i když ty barvy jsou vážně... comicsové :) a především Peterovu ultimátní přeměnu ze super-geeka v super-hrdinu. Dobře si poradil i s Green Goblinem, přestože mu pořídil skoro až rytířské brnění, narozdíl od hadrového image z comicsu. Změn oproti předloze bylo víc než dost, zejména proto, že některé postavy umřít musejí a jiné naopak musejí přežít. Z těžkého údělu však celý štáb vybruslil dokonale a i když může zpětně první Spider-Man působit trochu "šetřílkovsky" (technologie umožňující driblování mezi budovami byla tehdy ještě v plenkách), má pro mě osobně stále neopakovatelné kouzlo a finální "walk away" scénu mám v Top 10 žebříčku hned vedle houfu romantických filmů.

Už tehdy jsme věděli, že jednoho dne Sony vykřikne "Zahraj to znovu, Same". A že to může být ještě lepší. Božská dvojka však jedničce nijak neubližuje. Ostatně co bylo dřív, vejce nebo slepice? Až budete luštit tuhle věčnou záhadu, zkuste si k tomu pustit oba Spider-Many, možná budete šokovaní tím, jak málo ten první zestárnul a stále funguje k plné spokojenosti všech uživatelů.