O FILMU
M. Night Shyamalan je sice už od Šestého smyslu obsypán řadou příznivců, skálopevně přesvědčení nadšenci do Vyvoleného se z reje pochlebovačů přesto tak trochu vydělují. Papírově nejméně úspěšná formální hříčka je pro ně totiž mnohem významnějším kusem než by se slovy „nejlepší Shyamalanův film“ dalo vyjádřit. Snad nikdy předtím nedošlo k tak těsnému a zároveň duchaplnému spojení papírů s comicsovým potiskem a celuloidu vyprávějícího o „reálných“ lidech. Majitelé DVDčka nebo ohrané VHSky ví, o čem hovořím, ti ostatní nikdy nepochopí... ale obě strany mohou navázat dalším superhrdinským dobrodružstvím jednoho civilisty. S jasnou inspirací právě ve Vyvoleném a jeho těžkém boji proti zlu, byť v o poznání humornějším provedení. Michael Rapaport (Murphyho parťák z Policajta ze San Francisca) ztvárnil Lese Frankena, prachobyčejnou lidskou nulu, která si přivydělává testováním medikamentů. Po jednom pokusu na vlastním těle se mu otevře svět levitace i schopnost nenabourat do země/zdi/silnice i v případě, když by na to všichni fyzikové sázeli. Les se stal hrdinou a jako takový nesmí klížit oči před bezprávím. S velkou silou se pojí velká odpovědnost, znáte to. Kde je problém? Nejspíš v tom, že o Lesově výjimečnosti není přesvědčen nikdo jiný nežli on sám.