Remakovat (prý) celkem pomalý a (prý) celkem podivný (ale prý velmi dobrý) film, který má na plakátě nahého Harveyho Keitela, to chce hodně velkou dávku odvahy, anebo úplně atypického režiséra, který právě v takové konstelaci může překvapit. Werner Herzog je určitě z ranku lidí, od kterých nelze čekat „klasiku na dané téma“ a možná právě proto s tímhle remakem uspěl. Jeho poslední film totiž klasikou na dané téma je. Přímo poctou ze staré školy. Některé styčné plochy zbyly – film je podivný -, jiné odešly v ústraní – není zase až tak pomalý – a daly přednost těm novým, díky kterým Herzogův pohled na věc dává poměrně dobrý smysl. V duchu filmů o zkorumpovaných policistech s případem, který je sice zajímavý, ale ne tak zajímavý, jako samotné postavy, které ho řeší.

Tak jako v Temném úsvitu, i tady hrají prim herci a příběh včetně jeho vyústění je filmová komponenta odsunutá na vedlejší kolej. Nicolas Cage si krade většinu scén pro sebe: utápí se v závějích kokainu, krade drogy, vydírá špičkové sportovce a rozhodně netrpí vedlejšími účinky, mezi které můžeme zařadit třeba špatné svědomí. A hlavně si po dlouhé době zase roli užívá a netopí se v ní skrze smutné oči a psí pohled, který žadoní o korunu. I tady se samozřejmě takové chvíle najdou (jde už o doživotní trademark?), ale přebíjí je hory poctivého (anti)charakterního herectví z ranku těch nejzářivějších žánrových souputníků. A je pak najednou docela jedno, že příběh často pohání jen jakási podvědomá setrvačnost a podezřelé náhody – hlavní je, že motor běží, figury působí zajímavě a všechno se to velmi uspokojivě uzavře. Připočtěte patero naprosto haluzoidních scén, které asi v běžné distribuci jen tak neuvidíte (duch mrtvoly tancující breakdance) a máte tu ideálního adepta na titul „wtf roku“, který je zároveň adeptem na „oldschool roku“. Chutná kombinace!

Protože si Nicolas Cage v budoucnu bezpochyby zvládne svou kariéru poskvrňovat dál, hodí se jeho výkon pod taktovkou Wenera Herzoga vyzdvihnout o to více. Tak tedy: Nicolas Cage už dlouho nebyl tak cool, nebo alespoň zábavný, nebo alespoň zajímavý v tom nejupřímnějším slova smyslu. Vzpomenete-li si na zprzněný Rituál, pochopíte, že to je kompliment z největších.