Co si budeme povídat, první Space Jam už nebyl ve své době žádný velký zázrak a popularitu si u diváků drží zejména díky nostalgii a faktu, že jsme ho v dětství viděli zkrátka všichni. Na takovou Falešnou hru s králíkem Rogerem zkrátka koukal Bugs Bunny s Michaelem Jordanem z uctivé dálky a jednalo se spíše o rodinný průměr hezky těžící z popularity ikonických animáků. Přijít po 25 letech se sequelem a polorebootem se proto už zpočátku zdálo trošku jako šílený nápad. Tvůrci tedy sáhli po další basketbalové legendě, vypomohli si moderními technologiemi a 3D kabátkem animovaných hrdinů z Looney Tunes. Stačilo to ovšem k nakopnutí malinko vyvanuté značky? Odpověď vás tuším asi příliš nepřekvapí.

Příběh je tak triviální, že si ho projedeme fakt hodně rychle. LeBron James je samozřejmě i ve filmu basketbalovou legendou a chce, aby syn šel v jeho stopách. Ten se raději věnuje tvorbě her a rodinný konflikt je na světě. Situace se zkomplikuje, když LeBron odmítne spolupráci s Warner Bros. na jejich nové technologii. Jenže zlý algoritmus s tváří Dona Cheadle se naštve, vcucne sportovní hvězdu i s potomkem do warnerovského systému a potomka unese. A vrátí ho LeBronovi pouze v případě, že vyhraje basketbalový zápas, jehož se zúčastní opět kreslená partička z Looney Tunes.

Ano, zápletka je ještě prostší, než by se možná na rodinou podívanou slušelo, to je u dvojky Space Jamu asi ten nejmenší problém. Kvituji sice, že tvůrci vůbec nespoléhají na nostalgii (několika pomrknutí se ale přeci jen dočkáme) a vydávají se modernějším směrem ve stylu Ready Player One, kdy hrdinové putují warnerovskými servery a jednotlivými slavnými značkami. I když to zní na papíře jak supr nápad, který dává prostor k příchodu mnoha populárních postav a tuně odkazů, režisér s ním neumí prakticky vůbec pracovat, chybí mu hravost a hlavně nápady.

Pětiminutovka, v níž Bugs s LeBronem verbují v jiných filmových světech staré známé a dojde v ní i na jedno hezké seriálové cameo, je hodně fajn a skrývá pár zábavných momentů. To je však bohužel skoro všechno, co dokážou tvůrci z potenciálu látky vytěžit. A někdy je vlastně až s podivem, jak nudně a nezajímavě jednotlivé pasáže působí. Hrdinové tady přitom nejen, že střídají 3D animaci s tou klasickou, ale také malinko mění jejich stylistiku a po technické stránce se nedá filmu v tomto ohledu moc co vytknout. 

Jenže i přesto vás Space Jam ani na chvíli nevtáhne, cartoonovské pády a vtípky nemají tu správnou atmosféru či tah na branku. Ani dlouho očekávaný basketbalový zápas nemá pořádný drajv a změní se spíše v neobjevný digibordel, který trvá až příliš dlouho. Místo toho tu máme hodně ohraný a nefungující humor, rodinné moralitky, jež zní jak ze sitcomů z 90. let a stopáž blížící se ke dvěma hodinám je na tak jednoduchou blbinu zase jednou přepálená.

Že LeBron James není žádným velkým hereckým tahounem, nepřekvapí asi nikoho. Ale tady už nikdo po Michaelu Jordanovi žádné extra herectví nečekal. Mnohem smutnější je ovšem odsunutí Looney Tunes partičky na druhou kolej. Bugs Bunny s Lolou si tu sice nějaký prostor vybojují, zbytek legendárních postaviček je tu však pouhou kulisou, jež má za úkol říct během snímku 2-3 hlášky. Zejména fandové kačera Daffyho budou dost zklamáni. Space Jam už tedy tentokrát moc nestojí na atmosféře jejich klasických animáků a dalo by se říct, že Bugsova parta je tu pouze nutným prostředkem pro listování vydatnou knihovny slavného studia. A asi se všichni shodneme na tom, že si kreslené ikony zaslouží lepší využití. Stejně jako Don Cheadle, jenž si sem evidentně jen přišel pro tučný šek na nové auto.

Přehrajte si trailer Space Jam tak není chytlavým a inovativním rebootem ve stylu nových Jumanji, ale spíše prázdnou reklamou na knihovnu Warner Bros. Je však poslepována tak nudným příběhem, lacinými moralitkami a neinovativní režií, že vás ani nebudou bavit záběry, na nichž se objeví další ikonické animované postavy i slavní záporáci v čele s Pennywisem či Nočním králem z Hry o trůny, kteří navíc občas vypadají jak hodně špatný cosplay. Místo sympatické poloanimované jednohubky pro nové generace jsme tak dostali pouze propagační patvar, u něhož se nebude nejspíš pořádně bavit žádná věková kategorie.