Co během čtyř dekád sázela, to teď sklízí. Helena Třeštíková je tu s dalším časosběrným dokumentem, tak trochu poděděným z Manželských etud. Tenhle ale bude trochu jiný - a přestože vzniká už od sedmdesátých let, bude mu nejlíp rozumět každé dítě Facebooku, na které rodiče namířili telefon už během porodu a točili, fotili, psali statusy a zveřejňovali každou druhou fotku, kde nahý čůrá do bazénu. Soukromí pro ně neexistuje. Hlavního hrdinu až taková míra voyeurismu sice nezasáhla, přesto se do jeho osobní sféry tak dlouho vtíral někdo s kamerou, až z „nuzného a obyčejného“ života vzešel výjimečný dokument, jehož nejsilnější stránkou evidentně bude křížení velkých dějin jedné republiky se soukromou historií normálního muže. Fajně to vypadá. Že by nás čekal tak trochu český a dokumentární Strom života?
Nic víc, nic míň. 