Když se mluví o Samu Raimim, mluví se o legendě. Režisér s nezaměnitelným, divokým a agresivním stylem se do filmové historie zapsal hned dvakrát. Poprvé když stvořil sérii Evil Dead a ukázal, že horory můžou vypadat úplně jinak, než jak si většina lidí myslela, podruhé když stvořil Spider-Mana, který spolu s X-Meny stál na začátku století u počátku superhrdinské horečky. Jeho styl je jasně rozpoznatelný, stále velice efektní a přitom dost unikátní na to, aby se málokdo pokoušel ho vykrádat. A za těch více než čtyřicet let, co tvoří, nenatočil vyloženě špatný snímek. Takže asi nikoho nepřekvapí, že na jeho novinku SOS jsme se dost těšili. I když působila malinko podezřele. 

Zápletka o ponižované Lindě, z níž mají v korporátu všichni kolegové srandu, a jejím arogantním šéfovi Bradleym, kteří spolu skončí po havárii letadla na opuštěném ostrově, totiž na první pohled nenabízela mnoho možností pro Raimiho vyblbnutí ani pro bůhvíjak originální příběh. Co by se tam asi tak mohlo stát? Můžou se do sebe zakoukat, můžou si jít po krku, může tam být potvora a nakonec je zachrání, případně jeden z nich nebo oba zemřou. A bude tam pláž a džungle. Existuje docela dost laciných thrillerů, které si s tímhle vystačí, ale Raimi velmi rychle ukáže, že má trošku větší ambice. A že hodlá světu připomenout, proč patří mezi žánrové klasiky. 

Jeho SOS je totiž sice v základu v podstatě tradiční ostrovní survival, kde se hledá voda, bojuje s počasím a lámou se charaktery, ale od začátku je evidentně, že raimi chtěl jít trošku víc za roh. Oba hrdinové, kteří se tu musí naučit spolupracovat, jsou totiž dost nesympatičtí šmejdi. Lindě by člověk fandit chtěl, protože má šanci ukázat kolegovi, že by ji měl respektovat víc a získat nějaké sebevědomí. Jenže s postupujícími minutami se ukazuje, že to v hlavě možná nemá úplně v pořádku. Bradleyho zase zpočátku nemůže mít rád nikdo, protože jde o arogantního floutka, jemuž člověk ten happy end příliš nepřeje. Jenže v extrémních podmínkách se polepší. A nebo ne? 

Tahle nejistota panující mezi hrdiny je v podstatě to, na čem celé SOS stojí a Raimi to moc dobře ví. Do velké míry se tak opírá o herce, a ti jsou výteční. Rachel McAdams podobnou roli nikdy v kariéře neměla a její postupné proměny z usměvavé ostrovní bydlenky v totálního magora (a nebo ji možná jen hraje?) a zase zpátky jsou hodně intenzivní a mrazivé. O'Brien si zase dovede získávat sympatie tím, že se postupně doopravdy učí slušnosti a respektu (a nebo ho možná jen hraje?). Divák díky tomu nikdy netuší, jak se která scéna vyvine, může to skončit kamarádským posezením, ale i brutální konfrontací. A když už začne být jasné, jak Raimi se svými hrdiny pracuje a hraje si s nimi, ukáže se, že to je možná celé trochu jinak. 

Režisér se totiž nebojí ustoupit z thrillerových prvků a přidat trochu humoru, případně naopak zamířit opačným směrem a naservírovat publiku intenzivní hororový moment ve stylu Evil Dead. Čistě proto, že to funguje a že on sám k příběhu Lindy a Bradleyho nepřistupuje úplně seriózně, protože se nechce nechat limitovat tím, co pro ně může nachystat. Jakmile budete mít pocit, že máte SOS přečtené a nemůže vás překvapit, profackuje vás Raimi něčím nečekaným. A může to být fyzicky nepříjemné, absurdně směšné, nepříjemně mrazivé, nebo komicky krvavé. V jisté chvíli už je samozřejmě celkem očividné, kdo tu hraje jakou hru a komu by člověk měl ty palce držet, ale vůbec to nevadí, protože SOS si zachovává nadhled, překvapivost, hravost a cynický přístup až do posledního záběru a čím dřív si v kině uvědomíte, že tenhle survival je spíš jízda na žánrové horské dráze než tradiční podívaná, tím víc si ji užijete. 

S hodnocením lavíruji mezi silnou sedmičkou a osmičkou, nakonec však budu raději opatrnější. Nejen proto, že Raimiho styl nejspíš nesedne každému a některé scény mohou být pro nepřipravené diváky až příliš bizarní a nezařaditelné, ale i kvůli tomu, že pár věcí tu nakonec bohužel přeci jen hapruje. Zkrátit o nějakých deset nebo patnáct minut stopáž by určitě nebylo od věci, protože tempo občas trošku drhne. No a digitální efekty jsou v některých scénách až rušivě hnusné. 

Přehrajte si trailer Raimi v každém případě natočil strhující a zábavnou variaci na tradiční žánr, která dovede překvapovat jak v práci s postavami, tak i ve své formě, opírá se o výborné herce a nebojí se černého a mnohdy až zvráceného humoru i skutečně děsivých a krvavých momentů. Raimi tu potvrzuje, že je pořád ve skvělé formě. A já z toho mám radost.