Shushika

Krása. Mám u toho podobně libé pocity jako když jsem poprvé viděl Malickův Strom života a nebo Dominikovo Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Zmíněné filmy rozhodně nejsou pro každého, ale vynikají schopností pojmout zvolený žánr po svém a zachytit nádheru obyčejných okamžiků řeřavě krásnými filmovými obrazy. A to pro zápis do dějin kinematografie bohatě stačí. Nejinak je tomu v této obrazové básni o údělu těch, kteří při stavbě železnice uprostřed divočiny pomáhají budovat velký Americký sen, aniž by mohli pomýšlet na naplnění těch svých. Jejich denním chlebem jsou smrt, dřina, odříkání a ztráty, proložené prchavými okamžiky štěstí. Národní mytologie jsou opět v kurzu, stejně tak nahlížení dějin zdola a poctivě vyprávěný příběh si svoje publikum najde vždycky. Jistá tematická spřízněnost s loňským multioscarovým Brutalistou sice Train Dreams zřejmě napodruhé tak vysoko nevynese (knižní předloze podobně unikl Pulitzer), ale stále máme co do činění s jedním z nejvýše hodnocených filmů roku (RT 97 %, zdrženlivější Metacritic stále parádních 85 %).  Netflix zahlédl potenciál filmu už zkraje roku na Sundance a napěchoval trailer opravdu skvostnými a divácky vstřícnými střípky, které na konci listopadu neotupí ani televizní obrazovka.