Oliver Stone je klasik, ale letos oslavil sedmdesátiny, a tak není žádné překvapení, že už mu trochu dochází síly. V jednadvacátém století je spíš stínem sebe sama a filmy jako W., Alexander Veliký nebo World Trade Center se mu zrovna dvakrát nepovedly. Pořád je to však Stone, držitel tří Oscarů, režisér Čety a Narozen 4. července a člověk, který se nikdy nebál vykřičet svoje názory do světa.
S jeho Snowdenem to ale není úplně snadné. Premiéra se několikrát přesouvala a bylo evidentní, že studio nemá tušení, jestli má z filmu udělat potenciální oscarovku, nebo klasické komerční drama, jehož ambicemi je primárně vydělat a důležité věci chce řešit až ve druhé řadě. Nakonec premiéra proběhla půlce září, tedy v době, kdy se tam posílají filmy, s nimiž si nikdo neví rady a lidi chodí do kina spíš omylem, čemuž odpovídají i velmi smutné tržby. Ovšem to, že se na Snowdena nechodilo, ještě zdaleka neznamená, že by to měla být špatná podívaná.
Oliver Stone totiž příběh muže, jenž vykecal světu, že americké tajné služby nehrají zrovna podle pravidel, dělají si, co chtějí a soukromí je pro ně velmi relativní pojem, pojal jako thriller. Nebo se o to alespoň pokouší. Ačkoliv reálně celá akce s útěkem před zaměstnavatel a předání informací médiím byla akční asi jako Kalendarium, režisér se pokouší díky chytrým záběrům a práci s obrazem vytvořit dojem, že koukáme na druhého Nepřítele státu. A celkem se mu to daří. Snowden vypadá velmi slušně a několikrát se mu povede vyvolat napětí, i když se na plátně vlastně nic napínavého neděje. V tom je jeho síla, bohužel se však zároveň s tím ukazuje i jeho největší slabina. On totiž ten Snowdenův příběh vlastně moc filmový není.
Prostě to byl nadprůměrně inteligentní chlapík, jemuž nevyšla kariéra u speciálních jednotek, a tak zasedl k počítači u CIA a NSA a zjistil, jak se věci dělají v zákulisí a že někteří lidé jsou až příliš ochotní vykládat si zákony podle svého. A ačkoliv, jak už jsem psal výše, to vypadá dobře a občas se to vcelku úspěšně tváří jako thriller, brzy začne být jasné, že se tu nic moc thrillerového nestane. Všechno se jen odkecává, Snowden je víc a víc překvapený a víc a víc zhnusený, tajné informace a jeho vnitřní morální boj mu ničí vztah s přítelkyní a nakonec se odhodlá TO udělat. Celé je to předvídatelné a zvraty tu prakticky neexistují. Dá se to pochopit, jde o skutečný příběh a tvůrci se museli rozhodnout, jestli ho tak pojmout a riskovat, že to bude od půlky nuda, protože se můžou filmařsky jen těžko vyblbnout, nebo to hodí za hlavu a zkusí ze Snowdena udělat umírněnějšího Bournea.
Přehrajte si trailer Bohužel došlo na první možnost a ačkoliv se audiovizuálně Stone snaží udělat ze své novinky strhující drama a Joseph Gordon-Levitt je vynikající, jednoduše to nestačí na to, aby to utáhlo historku o chlapíkovi, který pár let bojoval s vlastním svědomím a pak v Rubikově kostce propašoval tajné informace do světa. Po strhujícím začátku se tak začne pomalu dostavovat nuda a Snowden rychle ztrácí dech. Potíž je i v tom, že poměrně jednoduchý příběh snad ani nechce jít do hloubky. Zkrátka se hrdinové rozdělí na ty hodné, ty zlé a ty, co nic netuší a pak všichni reagují přesně tak, jak divák očekává. Bez překvapení, bez extrémních zvratů a nakonec i bez napětí.
Filmový Snowden je vizuálně a herecky nadprůměrná podívaná, ale pokud toužíte vědět víc o muži, který se stal pro půlku Ameriky hrdinou a pro tu druhou zrádcem, tak vám asi stačí přečíst si o něm něco na Wikipedii. A nejspíš i na té české. Stone má pochopitelně v otázce viny a neviny vcelku jasno, naštěstí se nijak extrémně nepouští ani do přehnaně patriotických scén (dalšího World Trade Center se bát nemusíte), ani do uřvaného hledání těch zlých. Ne že bych po tom toužil, nikdy jsem to u Stonea moc nemusel, ale možná, že nějaký výrazněji projevený názor na celého Snowdena by z filmu udělal něco víc než jen nadprůměrně natočené biografické drama s lehkou příchutí politického thrilleru, na nějž se do roka nejspíš zapomene. A to je u člověka, jakým Snowden je, celkem škoda.
9/10