Sněžný kluk to nemá z hlediska doby uvedení na trh nijak snadné. Za poslední dva roky jde v pořadí o třetí film s tématikou Yettiho (viz Yeti: Ledové dobrodružství od Warnerů a Hledá se Yetti od Laiky) a ani jednou v minulosti nešlo o zlatý důl. Stále nicméně platí, že když dva (až tři) dělají totéž, není výsledkem vždy stejně promarněná příležitost. Pojďme se tedy podívat na to, jak Sněžný kluk dopadl.

Především je potřeba připomenout, že jde o druhou spolupráci studia DreamWorks Animations a čínské produkční společnosti Pearl Studio (první byla Kung-Fu Panda 3). To proto, kdyby vám vzhled mladého Yettiho náhodou někoho připomínal. Ano, inspirace Bezzubkou z veleúspěšné série Jak vycvičit draka je zde naprosto zjevná a nikým nerozporovaná. A zjevná je i sázka na jistotu, s níž režisérka a scenáristka Jill Culton (Lovecká sezóna) přistupuje k celému příběhu – a vlastně úplně ke všemu, co na platně uvidíte.

Tady se totiž cílí zejména na mladší publikum, kterému je potřeba všechno servírovat na lopatě. Neberte to jako kritiku, ale jako varování – starší diváci se totiž budou u všech těch zjednodušení a oslích můstků dost pravděpodobně nudit. Zatímco totiž třeba animovaná konkurence od Pixaru brousí ve svých příbězích i kolem ožehavějších témat, tady je jedinou zábavu pro dospělejší publikum kontroverzní mapa velké Číny, která rozčílila cenzory u menších čínských sousedů hašteřících se s ní o přímořská teritoria. A jsem si jistý, že zrovna tohle téma autoři otevřít nechtěli.

Jinak se na plátně děje přesně to, na co lákaly trailery. Hlavní hrdinové v čele s dospívající dívkou Yi se rozhodnou zachránit mladého Yettiho, který – navzdory skutečnosti, že je obdařen prakticky všemocnou magií – skončí v zajetí u korporátního magnáta a vysloužilého alpinisty Burnishe, jenž pro změnu připomíná pana Burnse ze Simpsonů – a to jak vizuálně, tak chováním. Celá cesta do Himalájí, odkud mladý Yetti pochází, potom připomíná vylupování čokolády z adventního kalendáře, kdy je úplně jedno, v jakém pořadí se co děje, protože to na děj filmu nemá žádný vliv. Režisérka Jill Culton si vysloužila ostruhy jako animátorka pár hitů od Pixaru, díky čemuž zvládá podat celý příběh s řemeslnou zručností. Bohužel však nemá ambice vetknout do svého druhého celovečeráku cokoliv s přidanou hodnotou. Ale proč taky, když budou sály okupovat pouze ti nejmladší diváci, že.

Přehrajte si trailer Grafické zpracování veskrze čínského prostředí (s výjimkou pana Burnishe, který potvrzuje, že Čína ještě není připravená na ryze čínského padoucha) kolísá mezi průměrností a podmanivostí, přičemž získává dodatečnou lehkost a hravost prostřednictvím hudby od Ruperta Gregsona-Williamse. Díky tomu i dospělejší diváci občas zapomenou, že celý film vůbec nedává smysl, a nechají se unášet na vlnách audiovizuální produkce, která je tak bezelstná, až je vlastně docela roztomilá. Asi jako ti juchací hadi, co jsou ve filmu jen proto, abyste se jim mohli několikrát zasmát. Nic víc, nic míň. A dětem to bude úplně stačit.