Dcerce už bude pět, takže program už logicky určuje ona. Nám táta sice ordinoval filmy až do nějakých deseti (jako na jednu z prvních věcí si vzpomínám na Emmerichův Měsíc 44, což byla trochu drsnější záležitost než Ralf 2 a Grinch), ale holt tehdy nebyl výběr animáků, pohádek a superhrdinských rozprávek tak pestrý. Každopádně když jsou milé kreslené postavičky na plakátu, musí se jít.

Už plakát Hledá se Yetti samozřejmě napoví, že jde o novou podívanou od rukodělného studia Laika. A že jsou ve hře vyšší výtvarné ambice a v sázce spousta roboty piplacího typu, kdy můžete obdivovat detaily na vycizelovaných postavičkách. A klidně si povzdechnout „Ježiš, to muselo dát práce… přitom taková blbost.“

Přehrajte si trailer Což byl přesně můj případ, protože samotná story je ještě nezáživněji odvyprávěná než u předchozích kousků od Laiky. Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že tohle studio sklízí víc pochval kvůli tomu, jak se se svými dílky nimrá a jak originálně jsou leckdy výtvarně pojaty, než že by ty bijáky uměly být opravdu zábavné, dojemné, napínavé nebo jakkoliv jinak strhující. Jasně, jsou jiné, ale to bych neviděl vždycky jako pozitivní znamení – třeba tenhle jiný yetti, jenž si říká Susan (transgender lobby zasahuje?:) a vypadá jako kříženec člověka, opice a prasete, by se svou jinakostí fakt chlubit neměl. Protože na rozdíl od toho miloučkého yetiho z loňského podzimu mě bude ve vzpomínkách děsit.

Více mě ale trápilo to povídání. Ano, v Hledá se Yetti se mluví a mluví – je to asi první film, v němž velký dobrodruh podstupuje misi svého života, přesto většinu času stráví vysvětlováním svých úmyslů v síních, kancelářích a příbytcích. Tuna keců, u nichž pochopitelně v češtině neoceníte angažmá Hugh Jackmana a Zoe Saldany, dlouhé povídání s novým kámošem Yettim a na opravdové dobrodružství zbývá zlomek času. S animovaným Willym Fogem to bývala jiná jízda, to se na mě nezlobte.

Akce určitě je řemeslně bez problémů zmáknutá a mile vynalézavá, ale přichází až příliš pozdě a je v menšině proti podivným psychologizujícím snahám, které sice vedou ústřední vztahový trojúhelník docela nečekaným, emancipovaným směrem, že by se to ale nějak podepisovalo na jeho strhujícnosti, to bych se tvrdit fakt neodvažoval.

Hledá se Yetti: FOTOGALERIE

Hledá se Yetti je tak z mého pohledu nedopečená, promarněná příležitost, která není zdaleka tak epic jako Ztracené město Z… dobře, to je trochu nefér srovnání, ale i u loňského Yeti: Ledové dobrodružství člověk něco prožil. Zasmál se, zatančil, nostalgicky nasál dějiny yetiů, dojal se, kochal suprovou animací, prostě si užil animák z první ligy, víšjak. Tenhle Yetti sice může zvedat nos nahoru, že má víc fancy kabátek a je z vyšší společnosti, protože pracuje s ambicióznějším příběhovou konstrukcí a vzletnějšími dialogy… myslím ale, že ten základní účel se mu nakonec podařilo splnit mnohem míň.