Kariéra australského rodáka Hugha Jackmana je plná překvapení. Nejen že se stal nejoblíbenějším komiksovým mutantem, jehož popularita před dvěma lety pokořila miliardovou hranici, ale s přehledem zvládá i charakterní herectví a náročné role. A k tomu ještě zpívá. Jak moc dobře, to musíte posoudit sami, nicméně jeho Bídníci z roku 2012 ostudu rozhodně neudělali, stejně jako vymazlený muzikál Největší showman z roku 2017. A letos o svátcích k jeho pěveckým rolím přibyla další. Představí se nám totiž jako zpěvák Mike Sardina. Že jste o někom takovém v životě neslyšeli? Ani se nedivím. Jeho věhlas byl totiž velmi lokální a pokud o něm někdo někdy slyšel, pak snad jedině díky stejnojmennému dokumentu (v originále Song Sung Blue) z roku 2008. To by vám ale nemělo zabránit v návštěvě kina. Protože Smutný song za to rozhodně stojí!

Byl to právě zmíněný dokument, jenž upoutal pozornost Hugha Jackmana natolik, že si jej vyhlédl jako svůj další projekt. Příběh se odehrává na přelomu 80. a 90. let, přičemž pojednává o neznámém zpěvákovi z Milwaukee, jehož živí imitování jiných interpretů. Jeho životní láskou se ovšem staly hity legendárního Neila Diamonda, kterému se rozhodl zasvětit celou svou „kariéru“. Společně se svou ženou, zpěvačkou Claire (výborná Kate Hudson), založí duo „Lightning and Thunder“, jehož popularita časem raketově stoupá, až se nakonec zdá, že ti dva se navzdory všem protivenstvím dokážou dotknout hudebního nebe. Jenže život jim přichystal nejednu překážku, jichž překonávání bude velmi složité, ne-li nemožné.

Smutný song: FOTOGALERIE

Režisér a scenárista Craig Brewer má poměrně bohaté zkušenosti jak s hudebními filmy (Hustle a Flow, Footloose: Tanec zakázán), tak se životopisy zajímavých, byť nepříliš známých figurek světového showbyznysu (Jmenuju se Dolemite). A ve Smutném songu všechny tyto své dosavadní zkušenosti vrchovatě zužitkoval. Nebylo to přitom nijak zvlášť jednoduché. Natočit poutavý životopisný snímek o prakticky neznámé dvojici hudebníků z amerického předměstí, jejichž největším životním úspěchem bylo ztvárnění jiného zpěváka, představuje řadu výzev. Zvlášť s ohledem na tvrdou konkurenci četných životopisných dramat o skutečných hvězdách světového hudebního nebe (Elvis, Back to Black, Bob Dylan: Úplně neznámý, Better Man, Springsteen: Vysvoboď mě z neznáma, letošní Michael aj.). Brewer nicméně v této výzvě obstál na jedničku.

Mohl se totiž opřít o četné dramatické události, o kterých duo „Lightning and Thunder“ nemělo v životě nouzi. Nečekejte nic historicky významného. Věhlas těchto dvou hudebních hvězdiček je skutečně mikroskopický. O to víc jim ale budete fandit. Protože sní sen, jaký by si chtěl nechat zdát snad každý z nás. Překročit svůj vlastní stín, vymanit se z okovů nesplacených úvěrů a špatně placených zaměstnání a stanut na pódiu, pod nímž to vře natěšenými fanoušky. Brewer životní příběh Mikea a Claire Sardinových podává s pečlivě odměřenou dávkou každodenního kouzla, kdy těm dvou budete držet palce, ačkoli víte, že z nich nikdy nic nebude. Tedy ne z hlediska hudebního průmyslu. Ale pro ně dva představuje každý sebemenší koncert splnění celoživotního snu. A jakmile se začne sálem linou skladba Soolaimón, bude vás mít Brewer přesně tam, kde vás chtěl mít.

Pravda je, že by se jen těžko obešel bez hvězdné star power (a zpěvu) Hugha Jackmana. Je to on, kdo z Mikea Sardina, válečného veterána a alkoholika s duší věčného snílka, dělá člověka, kterému budete fandit jako tomu největšímu sympaťákovi. Společně s Kate Hudson (Jak ztratit kluka v 10 dnech, Tvůj snoubenec, můj milenec) vytvořili stárnoucí pár hrdinů všedního dne, jejichž životní útrapy budete vnímat jako své vlastní. Každou životní ránu pod pás, každý karambol a nepřízeň osudu. Pokud jste viděli zmiňovaný dokument, víte dobře, jak to celé skončí. Ale i tak budete oběma zpěvákům do poslední chvíle přát, aby si tu trochu životního štěstí nakonec urvali. Protože život není fér a s malým bezvýznamným člověkem se nijak nemaže.

Hugh Jackman si celý film také poctivě odzpívá. V jeho podání zažijí songy Neila Diamonda (včetně světoznámé „Sweet Caroline“) skutečnou renesanci a nedivil bych se, kdyby se některé jeho hity znovu prodraly do čela nějakých těch hitparád pro starší a pokročilé. Však jim samotný Diamon posvětil v podobě souhlasu s užitím jeho písní ve filmu, bez čehož by to samozřejmě nešlo. Písně jsou vděčným motorem celého snímku a pokaždé, když na ně dojde, budete si je společně s Jackmanem a Hudson potichu notovat.

Přehrajte si trailer Celkový pozitivní dojem částečně kazí určitá míra umělecké nabubřelosti a životní sebestřednosti Mikea Sardina. Na to, že jediné, co umí, je imitace jiných muzikantů, považuje svou hudební kariéru až příliš za důležitou. Tomu odpovídá i přístup Hugha Jackmana k jeho roli v celém prvním dějství, kdy Sardino skončí s lacinými štacemi, aby je poté úspěšně vystřídal... za jiné laciné štace. Chápu, že Jackman se snažil vdechnout Sardinovi potřebný hudební zápal jako životní hnací sílu, nicméně celé to snažení o hudební kariéru vyznívá tváří v tvář jeho skutečným schopnostem trochu velikášsky. Dialogy díky tomu často trpí nejrůznějšími lacinými pózami, bez kterých by byl příběh mnohem přirozenější. Ovšem tím víc dokáže vyniknout Kate Hudson, jejíž životem zkoušená Claire představuje přirozený lidský protipól k Mikeově urputné snaze o velkolepost. Výsledkem je velmi příjemných 131 minut sladkobolného melodramatu o lidech, kteří se možná neproslavili, ale jejichž životní etudy si o to vyloženě říkají.