O FILMU
Před o něco málo víc než jedním rokem jsem napsal, že (pro mně průměrnému) americkému remaku původně japonské Nenávisti určitě brzy vznikne pokračování. A když bude mít Takashi Shimizu štěstí a ochotu se trochu přiučit angličtině, bude v týmu podruhé. Ani ve snu by mě však nenapadlo, že se věci dají do pohybu tak rychle. Podle IMDb se prý první kreativní sedánek pod vedením Sama Raimiho odehrál už tři dny po premiéře. Obávám se však, že doba dětí s nabílenými obličeji nějak pominula, protože se na dějinné scéně objevili mimořádně výkonní slasheři (třeba Alexandre Aja). Člověk aby se dnes skoro dožadoval toho, aby už si Takashi Shimizu dal s jakoukoliv nenávistí pokoj a v míru spočinul, protože jinak se ze strany fanoušků sám stane jejím terčem. A vida, jde do toho pošesté - a navíc s podobnými herci. Příběh se má tentokrát vrátit o nějaký ten rok filmového času zpátky a my se máme blíže dozvědět, v čem je příčina oné spalující nenávisti obludky Kayako (rozšlápnutá hračka?). Osudy starého osazenstva se pak protnou s nováčky, kteří budou svorně umírat s rozšířenými zorničkami a zježeným ochlupením. Velmi nemile v této souvislosti zní Shimizuova vlastní slova na adresu producentů, se kterými se prý musel neustále handrkovat o výslednou podobu strašidelných scén a evidentně se mu do plánované trojky už moc nechce: "Vzhledem k tomu, že jsem toto téma zpracoval již několikrát, mám pocit, že se neustále opakuji. Už k tomu není moc co přidat, jsou tu dané limity a scény, jež maj být děsivé, jsou si podobné. Je velmi těžké přijít s něčím novým..." Já osobně se bojím - ale značně jinak, než by se u diváka hororu očekávalo.