První Smrt ve tmě před pár lety celkem rozčeřila hororové vody, ukázala, že Stephen Lang umí být i ve svém pokročilém věku pořádně děsivý a vydělala slušné peníze. A mně se moc nelíbila. Z kina jsem odcházel s pocitem, že jsem dostal vcelku obyčejnou variaci na slasher s víc zlými postavami a zabijákem, u kterého jsem moc nevěděl, jestli jde o zloducha, hrdinu, něco mezi tím, nebo ho mám litovat. Spokojenost ostatních diváků chápu, občasné skoro až nadšení už ale šlo zcela mimo mě. Přesto mě celkem překvapilo, že na dvojku se čekalo tak dlouho, protože zrovna v hororovém žánru platí, že když se divákům něco líbí, je potřeba sypat na ně sequely v takovém množství, dokud toho nebudou mít plný brejle. Jenže ono se v tomhle případě možná to čekání svým způsobem vyplatilo. 

Nejnebezpečnější slepec na světě Norman Nordstrom se vrací, ale díky tomu, že tvůrci měli víc času na přípravu, nejde o klasický sequel ve stylu „víc všeho“. Norman teď žije kdesi v ghettu a schovává se před světem i svým svědomím. A dohlíží na malou Phoenix, které se před lety ujal. Jenže tuhle dívku hledá i někdo další. A když ji unese parta hodně nebezpečných lidí, Norman ví, že Phoenix může zachránit jen on. A spousta lidí kvůli tomu hodně ošklivým způsobem umře. 

Smrt ve tmě 2: FOTOGALERIE

Režie se tentokrát ujal Rodo Sayagues, jenž na jedničce pracoval jako scenárista. Až nečekaně dobře dovede prodat samotné prostředí, které je špinavé, depresivní, nehezké a vy budete mít pocit, že v tomhle světě dobro prostě neexistuje. Na druhou stranu v jistém směru měl možná trochu velké oči, protože po divácích chce, aby zapomněli na to, o čem a o kom vlastně byla jednička. Norman se v pokračování mění z vraždícího magora na když už ne hrdinu, tak alespoň antihrdinu. Zatímco minule bylo vcelku těžké rozhodnout se, jestli má divák držet palce trojici zlodějů, nebo jejich nevidomé oběti, teď je všechno jasné od začátku. Norman se sice vyrovnává s tím, co před lety provedl, ale vzhledem k tomu, že z něj tvůrci udělali ochránce malé dívky a proti němu stojí gang obchodníku s drogami, na morální nejednoznačnost nedojde. 

Smrt ve tmě 2 se tak zbavuje potenciálně zajímavého (i když za mě poprvé naprosto nevytěženého) tématu a Sayagues servíruje je béčkovou akčně-hororovou podívanou, kde navíc dojde na mnohem víc mrtvol a krve než posledně. Díky krátké stopáži to však docela funguje a debutující režisér dovede prodat efektní bitku i nějaké to budování napětí. Ačkoliv nelze nevidět, že na logiku se tu občas kašle trochu víc, než by bylo záhodno. Bavilo mě především to, že Norman dokázal vždycky najít tu správnou plechovku s tím správným sajrajtem, kterým dovedl lumpům zavařit… Na druhou stranu za pád do béčkových vod se tu nikdo očividně nestydí, takže se s tím dá žít. 

Přehrajte si trailer Vypíchnout si však bez debat zaslouží Stephen Lang. Už minule byl skvělý a teď, když mu člověk může nepokrytě fandit (pokud nemyslí na to, co byl zač posledně), je vyloženě radost dívat se na to, jak masakruje zloduchy. V devětašedesáti zvládá být ve skvělé fyzické i herecké kondici a táhne Smrt ve tmě 2 i přes fakt, že je to vlastně hodně jednoduchý příběh zbavený větších ambicí, s nimiž chtěla diváky oslovovat jednička. Pokud vám ale pár krvavých vražd a vcelku sympaticky vyhnusnělá atmosféra ke spokojenosti stačí, klidně do toho jděte.