O FILMU
Frank Keane (Robert Carlyle) je sympatický čtyřicátník s potenciálně narýsovaným životem. Někomu tam nahoře se ale kdesi v půlce reálného rýsování zlomila tužka… a odnesla to Frankova manželka. I sympatický čtyřicátník může mít najednou život pěkně na houby, když mu žena zemře při autonehodě a na všechno je rázem sám. Jako by z minuty na minutu nic nemělo cenu… V tuhle chvíli většinou do filmu přichází vysvobození či alespoň znamení předurčující nový pozvolný start. Ve Frankově případě budiž tímto znamením stylově autonehoda. Není sice jejím účastníkem, ale i role přímého svědka vám dokáže pořádně zacuchat s psychikou. Zvláště když přikročíte k vraku a najdete tam zaklesnutého a úpícího Johna Goodmana. Chlapíka, který tuší, že už to má za pár a tak vám svěří svou poslední prosbu. Měl se po čtyřiceti letech sejít na tanečních kurzech se svou kamarádkou z mládí. A protože už to zjevně nestíhá, je na Frankovi, aby dotyčnou osobu vyhledal a předal alespoň srdceryvný pozdrav a upřímnou omluvu. Jak Frank slíbí, tak také učiní… a když prvně vejde do tanečního sálu, zároveň ho náhle osvítí pocit, který už dlouho nepoznal – pocit, že na tom světě není zase tak špatně a že má pro co žít. Setkání s tancem mu totiž jako zázrakem nalije novou krev do žil, stejně tak jako setkání s pohlednou účastnicí kurzu Meredith (Marisa Tomei), do které se beznadějně zamilovává…