Hororový thriller Orphan se sice svého času českým kinům vyhnul, v těch zámořských však stihl udělat velmi dobrý dojem. Tehdy dvanáctiletá Isabelle Fuhrman se tu představila v hodně náročné roli, ale zvládla ji naprosto s přehledem, pomohl ji k tomu chytře vymyšlený scénář i šikovní a zkušenější herečtí kolegové a režisér Jaume Collet-Serra si tu pořádně nakopl kariéru a dostal se ke spolupráci s Liamem Neesonem a letos ho čeká už druhý film s Dwaynem Johnsonem. Úspěch na všech frontách. Ovšem že by svět volal po dalším díle, to se úplně říct nedá. 

Orphan je ale zpátky a tentokrát na rozdíl od jedničky míří i do českých kin. Sirotek: První oběť pochopitelně sequel není, tuhle možnost celkem razantně vyloučilo finále prvního filmu. Místo toho fasujeme prequel. Což se zdá na první pohled jako dost pitomý nápad. A vzhledem k tomu, že budu řešit pointu prvního snímku, zvažte, jestli pokračovat. A taky jestli chodit na prequel, protože to by podle mě nedávalo moc smysl. Ale neříkejte, že jsem vás nevaroval. Takže… Fuhrman si v Orphan zahrála Esther, devítiletou dívku, která je ve skutečnosti třicetiletou psychopatkou trpící vzácnou chorobou, díky níž vypadá jako malá holka. Jenže jde o prvotřídního magora a manipulátorku, co se nebojí jít přes mrtvoly. No a diváci to vědí. Takže o čem by ten prequel vlastně měl být? 

Sirotek: První oběť: FOTOGALERIE

Tahle otázka mě trápila asi první polovinu Sirotek: První oběť. Od začátku je jasné, kdo Esther je, tvůrci to vykecají prakticky okamžitě a po úvodním masakru, po němž lze podtitul První oběť považovat za dost divný vtip, se tahle malá velká psychopatka ocitne v další idylické rodině. Začne se totiž vydávat za dceru, o kterou před lety přišli manželé Tricia a Allen. Esther si rychle získá její důvěru a pár nejasností ohledně jejího chování nikoho moc neznervózňuje. A ona tak může v klidu opět plánovat další krvavé lumpárny. Jenže pak dojde k něčemu, co dost zásadně změní celý zbytek filmu a do velké míry obhájí existenci prequelu. Nakonec totiž nejde jen o variaci na první díl, ale pracuje se tu s úplně jiným typem konfliktu. Což je na jednu stranu zajímavé, na druhou trošku problematické. 

Zatímco první film, který spoléhal na překvapení a tajemství hlavní postavy, mohl snadno vybrat hodné, zlé a ty, co v půlce umřou, tady ten luxus tvůrci neměli. Esther je magor, diváci to vědí a tvůrci vědí, že diváci to vědí. Nový konflikt, v jehož středu se šílená malá vražedkyně ocitá, naštěstí není zdaleka tak černobílý. Esther se tu náhle sama ocitá v v pozici oběti a někoho, kdo musí bojovat o život a proti ní stojí stejně nebezpečný protivník. A zároveň musejí oba hrát až do konce hru na přetvařování a rodinnou pohodu. 

Rozhodně jde o zajímavou změnu, ačkoliv to celé vedlo k tomu, že je dost těžké v První oběti někomu držet palce. A osobně jsem měl trošku problém fandit samotné Esther, nebo si vůbec najít někoho, komu bych přál happy end. Celkově se ovšem s postavou, která byla zdánlivě vyčerpaná na konci prvního snímku, pracuje docela nečekaným způsobem. Isabelle Fuhrman je sice dnes pětadvacet a ne vždycky se to povede makeupem utajit, herecky však film naprosto táhne. A kdyby měla vedle sebe schopnější parťáky a za kamerou někoho schopnějšího než rutinéra a specialistu na hororový průměr Williama Brenta Bella, klidně bych šel s hodnocením trošku výš. 

Přehrajte si trailer Samotná Esther je i tentokrát děsivá a zároveň fascinující postavička, navíc se ocitla ve skutečně zajímavém příběhu, ale její představitelka na to tak nějak zůstala sama. A i když musím říct, že První oběť dopadla mnohem lépe a mnohem „méně zbytečně“, než jsem si myslel, kvalit jedničky nedosahuje ani zdaleka. Toho talentu je tu totiž celkově prostě méně.