O tom, že k režiséru Timu Burtonovi nemám tak nadšený vztah jako většina lidí, jsem mluvil už mnohokrát, a tak to tu moc opakovat nechci. Jeho poslední filmy ale musely i jim naznačit, že milovaný tvůrce pohádek pro dospělé, krásných a zároveň i trošku děsivých příběhů a několika klasik už přestává malinko stíhat. Upoutávky na Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti však působily dost dobře na to, abych se začal těšit i já. Rovnou řeknu, že výsledek moje očekávání nenaplnil, ale myslím, pravověrné burtonovské fandy to bude vyloženě bolet. 

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti: FOTOGALERIE

Z adaptace prvního dílu knižní série knižní série Ransoma Riggse totiž vylezla jen další unylá fantasy pro trochu odrostlejší děcka, která nemá žánru co nabídnout. A to přinejlepším. Burton tentokrát dorazil bez Deppa, Heleny Bonham Carter a dokonce mu ani neskládal hudbu Danny Elfman. Jsem za to rád, protože koukat se na jejich namaskované ksichty a poslouchat hudbu, která vykrádá sama sebe, mě už fakt moc nebavilo. Teď to vypadalo, že se režisér zase bude po dlouhé době muset snažit vymyslet něco nového. Bohužel to nedělá a Sirotčinec tak většinu stopáže (mimochodem fakt hodně přepálené) působí, jako kdyby na něj Burton kašlal, nebo jako že na to už jednoduše nemá a dovede do světa vypustit jen zoufale obyčejnou podívanou. 

Osobitost je totiž to poslední, co byste v Sirotčinci slečny Peregrinové mohli najít. Nemyslím teď tu burtonovskou osobitost, ale jakoukoliv. Film nemá nic, čím by se odlišil od věcí jako Nádherné bytosti a dalších podobných věcí, na něž se zapomnělo pár týdnů po jejich premiéře. Je unavující jak jak se během těch 128 minut neobjeví jediná scéna, jediný moment, který by skutečně stál za zapamatování. Vypadá to celkem pěkně, aby taky ne, když to celé stálo přes sto milionů, Burton ovšem nedovede prodat nic z příběhu ani z postav. 

Prakticky vždycky budete vědět, co se stane v následující čtvrthodině, na překvapenínedojde a pokud jste viděli nebo četli pár podobných příběhů, máte pokaždé před tvůrci náskok. Sirotčinci slečny Peregrinové se navíc daří první hodinu přešlapovat na místě a celé se to táhne tak, že možná nebude úplně snadné odolat spánku. A pak, když už by se mělo začít něco dít, je většina věcí povážlivě odfláknutá. O partě dětských hrdinů s podivnými schopnostmi se s trochou nadsázky mluví jako o fantasy X-Menech, ale něco předvedou tak tři, čtyři hrdinové, zbytek jen běhá okolo a občas provede něco, co není moc zajímavé. Film se místo toho věnuje ne zrovna uvěřitelné love story dost otravného Asy Butterfielda a vykulené Elly Purnell. Ani jeden z nich není extra dobrý herec, takže dost zamrzí, že kradou prostor Evě Green, které jako obvykle stačí stát a tvářit se elegantně. 

Burtona jako takového poznáte snad jen z povedeného designu monster a z jedné skoro až švankmajerovsky bizarní akční scény. Ale jinak celý film jednoduše působí jako další z mnoha podobných věcí, které jdou do kin jen proto, že o knížce před nedávnem mluvila celkem velká spousta lidí. Je to jen další z mnoha „produktů“, jenž vznikl pouze proto, že předloha se stala celkem populární a mohlo by na to přijít dost lidí. A to evidentně všem stačilo. Proč je nejvtipnější postavou hlavní záporák? Proč si hrdinové přizpůsobují pravidla světa podle toho, co vyhovuje zrovna jim a nikoho moc nezajímá, že film v půlce regulérně přestane dávat smysl? Proč se to celé chvilku tváři jako smutná romance, potom se hraje na hororovou vlnu, kterou děcka nemusí kvůli fakt hnusným potvorám rozdýchat? 

Ve svých silnějších momentech je Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti neškodná pohádka s trošku divnými hrdiny a okoukaným příběhem. Bohužel až příliš často sklouzává do beztvarého bizáru, který si není jistý vlastním žánrem ani pravidly, podle nichž chce hrát. A výsledkem je ta veleprůměrná fantasy podívaná nepřícházející s ničím, co by stálo za pozornost. Dost zamrzí, že se pod ni podepsal režisér, jenž byl dlouhá léta považován za jednoho z nejoriginálnější a nejsvéráznějších režisérů s nekonečnou představivostí. Tohle vypadá, jako kdyby to točil Shawn Levy nebo Brett Rater, tedy filmaři, kteří jsou schopni natočit téměř cokoliv, ale téměř nic zajímavě.