Jedno nepsané pravidlo hovoří o tom, že točíte-li film o homosexuálech a do hlavní role obsadíte známého herce, který v reálném životě homosexuál není, jste už na půli cesty k tomu usednout do jedné z polstrovaných sedaček rozlehlého Kodak Theatre a čekat, jestli se na vás neusměje štěstí při vyhlašování Oscarů. Můžete si o tom myslet, co chcete, ale je to prostě a jednoduše fakt.

A Single Man (do češtiny přeložený jako Single Man - ???) není výjimkou, která potvrzuje pravidlo, nýbrž dokonalou ilustrací onoho pravidla. Důkazem o tom, že se Akademie bojí nařčení z nekorektnosti a předsudků a proto okatě vybírá filmy, která si na paškál berou společensky ožehavá témata. A právě v tomhle je Single Man velkým paradoxem. Společensky ožehavý totiž není vůbec – soužití homosexuálů ilustruje v dokonalých a přesných stopách zažitých stereotypů a představ o tom, jak soužití homosexuálů asi vypadá, ale bojí se jakékoliv opravdové kontroverze či palčivosti, která by se rázně postavila běžně (chybně) vnímaným konvencím. Je to stejně „macho“ jako chodit do solárka a pak vyprávět kamarádům příběhy z prosluněných pláží, které se ve skutečnosti nestaly.

Typickým příkladem šokantnosti tématu budiž to, že homosexuálové jsou podle všeho usměvaví nebo zamyšlení lidé, kteří se koupou nazí v moři a je důležité to zdůraznit, protože heterosexuální lidé to zřejmě nedělají. A tady někde leží ten problém – jak ospravedlnit na Oscarech přítomnost filmu, který se nebojí otevřít kontroverzní téma, ale pak se o něm strachuje hlouběji vypovídat a vlastně celou dobu jenom letmo klouže po povrchu? Když prakticky nikdy nepřekročí obvyklý stín hollywoodsky vycizelovaných scénářů (celá zápletka je odhadnutelná od páté do poslední minuty), co je na něm tak extrémně hodnotného?

Režisér Tom Ford se před natočením tohoto debutu živil jako módní návrhář. Je to zajímavá informace vzhledem k přísně stylizovanému ladění vizuálů i jednotlivých interiérů, kde se snoubí bezchybné designové retro s hutnými sytými barvami a vše podbarvují dokonale padnoucí hudební motivy. Při vší snaze nelze nalézt sebemenší vadu na kráse a lze se bezproblémově opájet dobovou atmosférou, kterou Ford a jeho asistenti dokázali přenést na celuloid s obrovskou precizností (všechna čest).

Tímhle hezky zabaleným nic se prohání velmi obstojný Colin Firth a významnými pohledy do prázdna se snaží odůvodnit existenci filmu, který by sedl spíš do úzkého kruhu přátel, než do širší filmové distribuce. Všichni to zjevně ví, ale co naplat – všímavosti slovutné Akademie v tomhle směru prostě neujdete: nebo byste filmu o gayovi, který se chystá zemřít, snad tu extrémní pozornost nepřáli?