Upoutávky na první Sin City patří i po téměř deseti letech k absolutní špičce. Ze samotné adaptace jsme však, a nejen my, byli před lety malinko rozpačití. Příběhy Franka Millera měly atmosféru i skvělé obsazení, ale jakmile se člověk nasytil neokoukaného vizuálu, ukázalo se, že je to vlastně docela nuda, navíc mizerně zadaptovaná. Zkrátka koukat se hodinu a půl na hrdiny, kteří něco dělají a zároveň mluví o tom, co dělají, v člověku vyvolá pocit, že režisér buď svou práci odflákl, nebo že dělá s diváků voly. A schovávat se za „co nejvěrnější filmové převyprávění“ v tomhle případě filmu body fakt nenahnalo. Schválně, fandové, mrkněte se na to podruhé. Nebo běžte na dvojku.

Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil: FOTOGALERIE

Ta přichází do kin po devíti letech, ale Rodriguez s Millerem se nepoučili, nebo si mysleli, že jim i po téměř dekádě bude k úspěchu stačit stejný přístup jako minule. Komerční výsledky ze zámořských kin ovšem celkem jasně naznačily, že šlápli vedle. Druhé Sin City je propadák a i když nejde o vyloženě špatný film, vlastně si svůj osud zaslouží.

Na další příběhy z Basin City, kde na normálního člověka narazíte spíš náhodou a žijí tu především zoufalci, vrazi, psychopati, kanibalové a prostitutky, co si do práce nosí planemonet, se totiž čekalo tak dlouho, že z nejvýraznějšího a nejzajímavějšího prvku prvního dílu se stala víceméně obtíž. Millerovi černobílí hrdinové už nejsou pro oko fascinující ani extra atraktivní, jsou jen černobílí a i když na obrázcích vypadají pořád celkem dobře, když se to celé rozhýbe, nemá to moc co nabídnout. Měli jsme tu Spirita, dvě Třístovky či neprávem zapadlou Cestu samuraje, Watchmeny nebo Sucker Punch. Každému z nich se povedlo, nebo se o to alespoň pokusil, posunout se dál. Ale Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil, se pořád pokouší rochňat v tom, co nám tvůrci naservírovali v roce 2005 a  tváří se u toho, že jde pořád o něco zásadního. Nejde. Tím, jak Sin City vypadá, rozhodně neohromí. Vypadá totiž přesně tak, jak všichni čekali.

V jistých momentech navíc stylizace podkopává Rodriguezovi s Millerem nohy. Akční scény jsou nudné a někdy i směšné a například vybíjení domu plného záporáků, které rozkrájí na kusy šermířka Miho, je vyloženě utrpení. Ano, vypadá to jako v comicsu, možná by však bylo lepší hodit za hlavu ego a natočit to ne stejně, ale dobře.

Sin City se stále pokouší získat pozornost tím, co fungovalo minule. A to nestačí.Na druhou stranu jsem ochotný žít s tím, že někomu zkrátka černobílý svět comicsových ztroskotanců a gaunerů ke štěstí stačí. Větší problém má ovšem Sin City se samotným příběhem. Titulní povídka Ženská, pro kterou bych vraždil, je co se zajímavosti charakterů, zvratů, atmosféry a gradace jasně nejlepší, což ale nejspíš znalce předlohy nepřekvapí. I v comicsech jde o nejlepší Sin City. Navíc tu máme Evu Green v její typické femme fatale poloze, což se jen tak neokouká, a Josh Brolin jako drsňák taky zklame málokdy. Dobrá zápletka, dobří herci, postavy, které mají nějakou osobnost a jimž lze fandit, nebo je nenávidět a navíc mi to celé připadalo i trošku lépe natočené než zbytek. Tohle by šlo. Zbytek bohužel moc ne.

Vedle Ženské, pro kterou bych vraždil tu máme kraťounkou Jen další sobotní noc, o níž se toho fakt moc napsat nedá, protože má asi čtyři minuty, a dvě úplně nové povídky. A ty stojí za prd. Příběh, v němž se Joseph Gordon-Levitt pokouší v pokeru obehrát nejmocnějšího muže města, stojí víceméně jen na střetu jeho sígrovském šarmu a charismatu Powerse Boothe v roli jeho protivníka. Celé je to ale dlouhé, moc ukecané a s pointou zajímavou asi jako suché z nosu. I když pořád lepší než dívat se dvacet minut na Jessicu Albu pokoušející se tvářit jako zdrcená žena toužící po pomstě a bojující s vlastním svědomím a závislostí na alkoholu. Vedle samotné Ženské, pro kterou bych vraždil nemají dvě novinky napsané přímo pro film absolutně co nabídnout.

Přehrajte si trailer A tak je to vlastně s celým druhým Sin City. Prošvihlo dobu, kdy o něj měli diváci zájem, a stále se pokouší jejich pozornost získat tím, co fungovalo minule. A to nejde. Stylizace se okoukala, fanoušci jedničky se přesunuli jinam a fakt, že polovina povídek jednoduše nudí, je dost důvodů k tomu, aby se z druhého Sin City stal jeden z největších propadáků posledních měsíců. Jestli uvažujete o návštěvě kina, doporučuji podívat se před tím na jedničku. Pak si sami řekněte, jestli máte chuť na nášup, který nic nového nenabídne a jede ve stejných kolejích. Jen to u toho kvůli dvěma mizerným příběhům víc drncá. Mně osobně to na návštěvu kina nestačí.