Jakákoliv seriózní debata o akčním filmu a lidech, kteří ho ovlivnili, se dřív nebo později musí stočit k chlapíkovi jménem John Woo. Nenápadně působící sympaťák začínal s mlátičkami Jackieho Chana, legendou se ale stal až v okamžiku, kdy on a Chow Yun-Fat zjistili, že lepší než jedna pistole jsou dvě, že akce může vypadat jako krvavý balet, holubic není nikdy dost a že v tomhle žánru se není třeba vyhýbat silným emocím. Lepší zítřky, Hard Boiled nebo The Killer z něj udělaly legendu, která zanechala díky Tváří v tvář nebo Živému terči stopu i v Hollywoodu. Jenže Woo se v posledních dvou dekádách od akčního žánru odvrátil a jeho podprůměrný Manhunt z roku 2017 snad ani není třeba znovu vytahovat na světlo. Jeho klasikami narvaná kariéra je však dostatečný důvod na to, aby se člověk začal těšit, když oznámil, že to s akcí zkusí ještě jednou. Jenže když se u Silent Night rozjely závěrečné titulky, měl jsem osobně pocit, že by možná bylo lepší, kdyby si tenhle návrat odpustil. 

Silent Night je jednoduchý – na akční žánr tak akorát – příběh o tatíkovi, jehož dcera se stala obětí přestřelky dvou gangů. On sám skončil v nemocnici, a i když přežil, přišel o schopnost mluvit. V každém případě když nabral síly, udělal to, co se od akčního hrdiny očekává. Rok tvrdě dřel, sbíral informace o podsvětí a když přišel čas, sedl do auta s pistolí a hromadou nábojů a vyrazil na cestu pomsty. A smutné pohledy manželky ani podezíravé výrazy na tváři drsného poldy, jenž tuší, že táta ještě neřekl poslední slovo, ho zastavit nemůžou. 

Silent Night: FOTOGALERIE

No a o ty pohledy tu jde opravdu hodně. Bohužel. Neoriginální příběh s nijak zvlášť zajímavým obsazením se totiž pokoušel diváky zaujmout tím, že bude vyprávěný komplet beze slov a za hrdiny mají mluvit zbraně a zavilé výrazy. No a byl to sakra idiotský nápad, jak zjistíte tak po deseti minutách. Samotný nápad by mohl fungovat v akčních scénách a některé momenty, kdy si Woo hraje se zvuky a posouvá děj s pomocí hovorů z vysílačky nebo debat v rádiu (to se jako dialog nepočítá, že jo) jsou vlastně docela chytré. Jenže fakt, že hrdinové na sebe v podstatě nemohou nijak reagovat, jen maximálně intenzivně čumět, vede k tomu, že nikdo z nich není zajímavý.

Neprobíhají mezi nimi prakticky žádné interakce nebo výměny názorů. Nevidíme, že by se hlavní hrdina dohadoval s manželkou o tom, jestli pomsta je nebo není dobrý nápad. Nehádá se s poldou o tom, kde končí a začíná spravedlnost, a hlavní lump nikomu nemůže vyhrožovat, protože… no prostě protože nemůže. Když se tedy nestřílí, Silent Night téměř až uspává, a v okamžiku, kdy se člověk zamyslí nad tím, jak Wooův svět funguje, nebo alespoň fungovat má, celá hra na nemluvení se ukáže jako regulérní problém. Už jen proto, že například postava manželky hlavního hrdiny ve filmu neudělá vůbec nic. A kdyby tu nebyla, nic se pro nikoho nezmění. 

No ale pořád je to Woo, takže by to měla napravit akce, ne? Manhunt sice za moc nestál, avšak průměrný Woo by pořád měl na slušnou hollywoodskou střílečku stačit. Ovšem i tady to dost drhne. Trvá totiž vcelku dlouho, než se Silent Night roztočí do akčních obrátek a vzhledem k tomu, jak prázdný film to mimo akci je, reálně existuje riziko, že usnete dřív, než se začne střílet. A ono by to ani moc nevadilo. Woo neměl k dispozici moc peněz, Joel Kinnaman není extra dobrý herec a tenhle typ hlavní role je nad jeho síly, ale samotné střílení většinu času působí jako rutina bez nápadů. Občas se použije auto, občas se něco zpomalí, ovšem Woo jakoby už o všechnu svou nápaditost přišel, nebo se prostě jako sedmdesátník o nic nového nesnažil. Vcelku se vydařila závěrečná scéna s nepřerušovanou přestřelkou na schodech, naneštěstí přichází příliš pozdě na to, aby napravila dojem. Navíc jde i tak jen o dobrou práci a ne nic, co byste si chtěli pustit opakovaně. 

Přehrajte si trailer Silent Night je pro fandy legendárního režiséra docela bolestivá podívaná. Zaprvé kvůli tomu, že Woo už evidentně příliš zestárl na to, aby dokázal držet krok s očekáváním fandů. A zadruhé stojí celá tahle střílečka pouze na jednom jediném nápadu, který, jak se ukáže po pouhých pár minutách, je úplně pitomý. Když Silent Night uvidíte, trpět nebudete. Ale když ne, o nic nepřijdete. A pokud si místo ní pustíte nějakou Wooovu klasiku a rozhodnete se tenhle znuděný experiment ignorovat, vyjdete z toho úplně nejlíp.