Cival

Mockumentarista Michael Moore se rozhodl nakydat haldy hnoje na americké zdravotnictví. Více jak 40 milionů svých spoluobčanů, jimž byla upřena odpovídající zdravotní péče, bude opět pozorovat se vztyčeným anti-Bushovským ukazováčkem a samozřejmě i s obstojnou dávkou cynického humoru. Umění ironicky glosovat Moore předvádí i v traileru, který si pospíšil na svět kvůli uvedení na festivalu v Cannes, na němž bude oscarový autor „obhajovat“ Zlatou palmu za pamflet Fahrenheit 9/11. Svižná muzika mu pomáhá jen v první minutě – přesně do chvíle než se oposlouchá a než Sicko definitivně zabředne do předvídatelnosti. Moore se opakuje a okoukává. Stále stejné postupy, stále stejná výroba blbečka z George Bushe, stále stejné dokumentární techniky, stále to samé odkazování na 11. září a tlačení hrdinů od World Trade Center před objektiv. Není to po těch letech už trochu nudnej a ohranej song? Je, Michaele, je. Máme tě rádi a uznáváme i řemeslnou zdatnost téhle ukázky, ale opakuješ se víc než svého času M. Night Shyamalan. Moment překvapení bývá leckdy produktivnější. Tohle je přesně ten případ.