Stranger Things, To, Strážci Galaxie, Ready Player One, Thor: Ragnarok, Sex Education, Bumblebee… Hollywood v posledních letech ždíme osmdesátky na maximum. Ať už jde přímo o retro komedie, nebo o filmy (a seriály), které tehdejší vibe snaživě replikují, nostalgické výlety s kupou popkulturních odkazů číhají na každém rohu. U DC chtějí tenhle trend poždímat v Jokerovi, jenž se odehrává v roce 1981, a ve dvojce Wonder Woman, která má rok 1984 přímo v názvu. Ještě předtím se na něm ale sveze Shazam, v němž se čtrnáctiletý sirotek po vyřčení magického slůvka mění v dospělého superhrdinu.

Jak určitě víte z trailerů, filmový Shazam hodně čerpá z Velkého s Tomem Hanksem z roku 1988. Ačkoliv tahle postava vznikla už v roce 1939 (tedy ve stejně době jako Batman a Superman), jejím celovečerním debutem je superhrdinská komedie pro mladší cílovku (viz marvelácký Ant-Man), která nešetří popkulturními odkazy a snaží se žánr komentovat podobně jako třeba Deadpool. Stejně jako u Aquamana přitom u DC sáhli po hororovém režisérovi (David F. Sandberg má za sebou Zhasni a zemřeš nebo dvojku Annabelle) a pokusili se po vzoru Stranger Things přihodit pár děsivějších momentů. A i když to v jádru rozhodně funguje, na svoje vzory a předchůdce se Shazam bohužel nechytá.

Shazam!: FOTOGALERIE

Důvody? V první řadě bych pokáral samotného hlavního hrdinu a jeho sirotkovský příběh, jenž má ve filmu hodně prostoru a vede k dost pochybnému vysvětlení. Asher Angel není jako Billy Batson extra sympatický a vlastně se jedná o sobeckého parchanta, kterému moc nefandíte. Jasně, z velké části je to záměr, aby měl film nějaký dramatický oblouk. Film to ale s Billyho kašláním na všechno a na všechny přehání do té míry, že vás hlavní hrdina začne otravovat a dlouho si k němu nemůžete najít cestu.

Trochu jiný problém má Shazam se záporákem, jemuž se na začátku věnuje dost prostoru, jen aby… se následně uklidil ze scény, přestal se vyvíjet a ve finále jste si vlastně řekli, že moc nechápete, jaká je finální fáze jeho plánu. Mark Strong je ve své x-té záporácké roli samozřejmě cool a hraje přesně to, co by podle scénáře měl. Film mu ale dává k ruce jen šedá monstra (což je po šedých monstrech z Batman vs. Superman, Suicide Squad, Justice League a Wonder Woman dost na pováženou) a vlastně dojdete k tomu, že není tak děsivý, jak by bylo potřeba.

Když už jsme u těch výtek, Shazam má 132 minut, což je na osmdesátkovou fantasy komedii s minimem akce dost přepálené číslo (třeba Velký má jen 100 minut). Člověk by řekl, že se díky takové stopáži stihne vybudovat kupa vedlejších postav, jež se přímo nabízejí – Billy se totiž ve filmu nastěhuje k šesti dalším sirotkům, kteří mají ohromný potenciál. Scénář však na jejich příběhy kašle a vzpomene si na ně až v poslední třetině, která se rychle snaží o překlopení do Goonies/Stranger Things, ale bohužel k tomu nemá vybudované potřebné základy.

Akčnější poslední třetina je na filmu i přesto tím nejlepším, jelikož se v ní skvěle čerpá z comicsové předlohy a konečně se opře o Shazamovy nejsilnější stránky. Cesta k ní je ale jednoduše trnitá, protože hororových oživení není zase tolik, na začátku budovaná mytologie (s povinnou zmínkou Harryho Pottera) se nikam nerozvede a opravdu brilantní fóry s Billyho magickým já spočítáte na prstech jedné ruky.

Přehrajte si trailer Co se tedy na Shazamovi vlastně povedlo? Největším tahákem je Zachary Levi jako Billyho superhrdinské alter ego. Hvězda seriálového Chucka se plně opírá do konceptu klučiny v dospělém těle a snaží se neustále makat na 120%. Většinu scén tak tlačí dopředu Leviho komediální timing a s pomocí Jacka Dylana Grazera (Eddie z hororu To si zahrál Billyho nejlepšího kamaráda Freddyho) vyrábí přesně ty gagy, na něž se v Shazamovi sází nejvíc.

Zároveň byste měli vědět, že vás v kině čeká řemeslná jistota, která rozhodně není bolestivě trapná, nudná nebo vyloženě protivná. Jako oddechová komedie, která si dělá legraci ze superhrdinských klišé (aniž by od nich sama moc utíkala), Shazam samozřejmě funguje. Jen to holt je komedie skrz na skrz průměrná, a jelikož nemá obří rozpočet (utratilo se jen 90 milionů dolarů), nemůže si vypomáhat epickými beričkami jako třeba Aquaman.

Pokud tedy hledáte nenáročnou comicsovou zábavu, která vyměnila dospělé hrdiny za děti a umí si ze sebe udělat legraci, určitě na Shazama vyražte. Za mě je jen o trochu horší než tři měsíce starý Bumblebee, jenž se vydal podobným osmdesátkovým směrem a taky tím nikomu neublížil. Klidně bych si mimochodem dal Shazama 2, v němž už by se nemusely probíhat všechny povinné fóry a dějové zákruty. Levi si totiž svého hrdinu vážně užívá a byla by škoda, kdyby ho časem nemohl předvést v lepším filmu.