Na platformě Amazon Prime Video můžete už pár dnů vidět film, který tematicky i formálně zapadá spíše do nabídky Netflixu. Název Sezení v barech s dortem evokuje další z lifestylových pohodiček, v nichž pestrý ansámbl švitořivých postav proplouvá vyňuňanými podniky některé z amerických metropolí, tlachá o ničem a hédonisticky se oddává sladkým dobrotám. To všechno je nakonec i pravda, ovšem pouze z jedné třetiny.

Z těch zbylých dvou jde totiž o trudné vztahové drama pojednávající o holčičím přátelství navzdory nevyhnutelné tragédii. Zpočátku sledujeme dvě kamarádky se zjevně protichůdnými vlastnostmi: Úzkostná, zodpovědná a nesmělá Jane bydlí s lehkovážnou, střelenou a vitální Corinne. Oběma mladým ženám je něco málo přes 20 a pořád se hledají. Corinne se snaží prorazit jako hudební agentka ve velkém vydavatelství, kde Jane brigádně roznáší poštu, zatímco zvažuje právnickou kariéru, jak si přejí její rodiče.

Hlavní vášní Jane je však pečení dortů, o čemž svému okolí až otravně zarytě vypráví. Corinne proto přijde s nápadem na vcelku podivný seberozvojový projekt: Jane upeče dohromady 50 jedinečných dortů a společně s několika dalšími kamarádkami pak laskominu snědí s neznámými kolemjdoucími v různých barech a klubech. Postavy hovoří o „feministickém poselství o sebezmocňování“, přesto až do konce není úplně jasné, proč a jak přesně by Jane díky tomuto chování měla získat sebevědomí a ideálně se i seznámit s nějakým mužem.

Parta kolegů z práce tedy za zvuků rutinně popíkového soundtracku obráží podniky a my se dočkáme koláží s pojídáním dortů, humornými i podivnými momentkami a dokonce i vytvoření mapy se špendlíky propojenými barevnými nitěmi ve zjevném odkazu na kriminální filmy, kde na rozdíl od tohoto o něco skutečně jde.

Po pár desítkách minut zaplněných sledováním toho, jak se mladí perspektivní lidé z Los Angeles snaží za každou cenu zabavit, však přichází krutá rána. Corinne je diagnostikován nádor na mozku a většinu následné stopáže následně zaplní jímavá snaha Jane postarat se o svou nejlepší kamarádku. Tato příběhová linka je rázem o poznání tlumenější a s rozjuchaným dortovým rámcem příliš nekoresponduje. Stav Corinne se navíc postupně zhoršuje, a tak nálada snímku s přibývající stopáží houstne.

Podivné propojení těchto dvou motivů přitom vychází ze skutečných událostí. Spisovatelka Audrey Schulman opravdu před lety rozjela podobnou dortovou výzvu a během realizace její kamarádka onemocněla rakovinou. Schulman napsala svou první knihu kombinující recepty a povídky ze života v roce 2015 a k současnému filmu připravila i scénář. Je tedy jistě hezké, že se jí podařilo hned několikrát zpracovat tak osobní téma, a zároveň lze pochopit, že se ve filmové adaptaci nechtěla pouštět do žádných příběhových divočin, ale výsledek je bohužel víc než co jiného prostě jen ukrutná nuda.

Od začátku je jasné, kam bude vyprávění směřovat, což by u žánru romantických/vztahových komedií nemusel být až takový problém. Samotný průběh však ničím zábavný ani zajímavý není. Jelikož ženy pracují v hudebním průmyslu, jejich verbální přestřelky občas zahrnují narážky na známé muzikanty či kapely, to však nevyvolá nic víc než lehké pousmání. Ani hudební dramaturgie, spoléhající se na béčkové popové odrhovačky, není v žádném ohledu překvapivá a vizuální stránka vypadá jako ze zmíněných netflixovských pořadů – kompetentně, vypulírovaně, ale zcela rutinně a nenápaditě.

Chemie mezi oběma hlavními herečkami (Yara Shahidi a Odessa A’zion) naštěstí funguje, o prvek (snad i záměrné) komiky se vcelku úspěšně starají rodiče Corinne v podání bezemoční Marthy Kelly a zarostlého Rona Livingstona. Film také zahrnuje řadu drobností, jež by v rámci moderního pojetí žánru měly zaznít – před souloží si pár verbálně odsouhlasí konsensus a hledání vysněného muže nakonec pro hrdinku není zdaleka tak podstatné jako prožití autentické girlmance. Budiž. Jenže snaha dělat vše podle šablony vede ke zcela bezkrevnému výsledku.

Dokonce ani náznaky misery porna v poslední třetině nevedou k ničemu jinému než k povrchním emocím vycházejícím ze zjevného filmařského tlačení na pilu. Divák přesně ví, co s ním film chce dělat a jak se toho snaží docílit. Na tuhle hru samozřejmě můžete přistoupit a nad příběhem dvou kamarádek zasažených nepřízní osudu se dojmout. Musíte však na chvíli zapomenout na to, že Corinne si za svou nemoc může sama, protože nenávidí život. Tohle v Americe totiž ještě nevědí.