Na tuhle recenzi se Cival těšil. Já, jako velký zastánce Luca Bessona, konečně kapituluji a přiznám, že se francouzský akční macho producent dočista zbláznil. Ne že by i ten největší optimista neviděl záblesky zkázy i v jiných Bessonových projektech, ale vždycky se z toho dalo někudy vybruslit, ať už po drsné tváři Jeana Rena nebo bojových divočárnách Jasona Stathama. Tentokrát však byla překročena pověstná hranice - Besson a jeho dvorní pobočník Robert Mark Kamen napsali scénář, zavolali si rovnou dva režiséry a do hlavních rolí obsadili dvě sexbomby. Co z toho plyne? Natočit hovadinu dokáže každý, na Hovadinu s velkým "H" však musíte být vždycky alespoň dva.

Okolo děje Bandidas nemá cenu příliš pobíhat, zpětně se docela divím, že jsem tím zvládnul vytapetovat povinných tisíc znaků. Je to totiž až trestuhodně jednoduché - Penelope Cruz je vesnická holka, co umí střílet a přizabili jí otce při honbě za pozemky, kolem železnice. Salma Hayek je bohatá holka s evropskými školami, neumí střílet a jejího otce zabili nadobro, samozřejmě při honbě za pozemky, kolem železnice. Za vším stojí černě odděný klon Jamese Blunta a jeho parta pořezů. Naše hrdinky však mají IQ houpacího koně, jejich angličtina je bez titulků sotva rozluštitelná a pokud v něčem opravdu vynikají je to oddělení make-upu.

Ale o to jde ostatně především. Už po pěti minutách jsem si říkal, že sleduju dvě mexické štětky, kterak přepadají banky a snaží se při tom sypat vtipy z rukávu. Při vší úcte k Salmě i Penelope, scénář je takhle postaven a páni režiséři (neznáte ani je, ani nic, co kdy natočili) se tomu nijak nebrání. Tah na sexem nabitou branku je tak očividný a otravný od první minuty. Samozřejmě že sledovat obě hrdinky, jak ze sebe strhávají v chrámu Páně šaty, nebo jak dělají kliky v řece, v mimořádně mokrých a těsných šatech je... fajn. Ostatně při scéně, kdy Salma učí Penelope líbat a jako figurínu využívá spoutaného Stevea Zahna už je absolutně jasné, že tu nikdo nic nemyslí vážně, jenže... do parodie tomuhle filmu přece jenom něco chybí.

Nadržení koně a neschopné zlodějky totiž bývají i ve vážně míněných westernech a pokud jako pozadí příběhu použijete tklivý příběh o utlačování mexického obyvatelstva, aniž byste do filmu obsadili alespoň jednoho slušného herce, začne se vám to velmi rychle trhat na kusy. Kdykoliv totiž Salma nebo Penelope začnou meditovat o líbacích technikách nebo vytasí nějaké to extrémní klišé (Salma vůbec neumí střílet, ale nože vrhá jako světová šampiónka), uvědomíte si, jak plytký film to vlastně před vámi ubíhá do dáli. Já bych byl ochotný se nechat zaslepit těmi výstřihy a neustálým pomrkáváním hlavních hrdinek, ale když vidím francouzskou vizi westernové přírody, kdy lze za každou dřevěnou kadibudkou vytušit moderní autobus s cateringem a fakt, že sluneční paprsky nevyrobilo mexické sluníčko, ale nějaké béčkový trikař z Montmartru, přestanu se účasnit a je mi už celkem jedno, co se s hrdiny děje. Tím spíš že naši vykutálení režiséři-debutanti zaspali pár lekcí v záběrování a nechápou, že jeden kamerový úhel, jakkoliv je "cool", nelze používat donekonečna.

Jediným záchvěvem ve vizuálním pojetí tak zůstává zpomalená přestřelka ve vlaku, která jako by utekla z úplně jiného (podstatně lepšího) filmu. Není to žádný zázrak, není to originální, ale dobře to vypadá, což lze ve zbytku stopáže tvrdit snad jen o vizáží hlavních hrdinek. Od té se všechno odvíjí a pokud bych to měl nějak přiblížit - Charlieho andílci by se mohli učit, jak posunout kvůli vnadám hlavních hrdinek všechno ostatní do pozadí. Jenže McG měl alespoň vkus, takže by nedopustil, aby k ultimátnímu cat fightu hrála nějaka ožralá mexická dechovka a totálně ho tak vyhodila z tempa. Přehmaty režisérů jsou zkrátka o dost bolestivější, protože vyjma jejich snahy a fantazie kostymérek tu nemá smysl věnovat pozornost ničemu. Málokterý film mě začne otravovat už v půlce a donutí mě sáhnout po dálkovém ovladači a funkci přetáčení vpřed raketovou rychlostí. Problém je, že na novinářské projekci žádné ovladače nebyly. A to mě naštvalo. Sorry Salmo, sorry Penelope, ale tohle mě naštvalo. Těch posledních třicet minut mizerných dialogů, ohraných sexy promenád a laškování s k smrti ulíznutým Stevem Zahnem, mi zabilo víc mozkových buněk než basa plná dvanáctek. Je třeba to shrnout a postavit se k problematice zabíjení nevinných neuronů čelem - kvůli pivu občas, kvůli ženám vždycky, ale kvůli tobě, Bessone,... tentokrát fakt ne. :)