Série Saw sice začala jako vychytralý mix drsného hororu a skvěle napsaného mrazivého thrilleru, hned s druhým dílem se však změnila v řadu gore brutalit s překombivaným dějem a čím dál absurdnějšími zvraty. Jenže své diváky si přehlídka krvavých pastí našla a až do sedmého dílu šlo pro studio o jasný přísun peněz. Jenže poslední roky kdysi úspěšná značka tápe. Návrat po letech jménem Jigsaw nikoho nebavil a žánrový přechod do detektivky ala Sedm, Spirála strachu, skončil jako nechtěná parodie s upištěným Chrisem Rockem. V Lionsgate se ovšem rozhodli vyždímat už prakticky mrtvou krávu znovu. Ano, Saw je tady už podesáté a po zbytečném experimentování se tentokrát vsadilo na jistotu.

Nejen, že se do hry vrací prověřený styl a sázka na co nejvíc litrů prolitých tělních tekutin, ale zejména se vrací sám ikonický záporák Jigsaw s tváří Tobina Bella. A tentokrát ne pouze na pět povinných minut, ale rovnou do hlavní role! Nový díl nás totiž vrací zpátky do minulosti a odehrává se po prvním díle, kdy stárnoucí vynálezce smrtících pastiček John Kramer bojuje s rakovinou a snaží se za každou cenu nad zákeřnou nemocí vyhrát. Práce je totiž ještě moc a hříšníků, jež musí náš „životní kouč“ svými tresty napravit, zbývá stále hodně. Zoufalý Kramer proto vyhledá pomoc doktorky Cecilie Pederson, která nabízí pacientům alternativní a ve většině světa zakázanou léčbu. Kramer proto vezme úspory a zajede do Mexika na riskantní operaci, po níž je mu sděleno, že nádor je pryč a rakovina ustupuje. Jenže brzy zjistí, že se stal obětí rafinovaného podvodu a k žádné operaci ve skutečnosti nedošlo. A tak hodlá všechny zúčastněné potrestat způsobem, jakým mu to jde nejlépe.

Ano, v případě desátého Saw producenti nic neriskovali a vsadili na všechny prověřené jistoty, což ostatně potvrzuje i účast režiséra Kevina Greuterta, jenž má na kontě již šestý a sedmý díl. Jedinou změnou je zvýšená pozornost na samotného Jigsawa, z něhož se scénář celkem úsměvně snaží udělat takřka antihrdinu, jemuž máte i trochu fandit. Proti vraždícímu magorovi, který má své jasná pravidla a zásady, tedy postaví skupinu ještě větších sviní, jež se neštítí vůbec ničeho a ještě vydělává na umírajících. Kramerovi má pak jeho osobní boj dodat lidskou stránku, o což se režie snaží přehnaně utahaným úvodem v Mexiku, jenž je asi tak dvakrát delší, než si zaslouží. Což o to, Tobin Bell tu naštěstí prokáže jisté charisma, roli uhraje se ctí a jakž takž funguje také pouto s jeho pravou rukou Amandou. Jinak je ovšem další Saw přesně takové, jaké čekáte.

Čeká nás tedy povědomý a trochu lacinější vizuál (i když se na to kouká o trochu lépe než v minulosti), plejáda tupých dialogů, nezajímavého masa na porážku a samozřejmě hlavně několik vydatných gore sekvencí a brutálních pastí, které už ale nemají po 10 filmech moc čím šokovat. A nechybí samozřejmě ani závěrečný twist plný vysvětlování (aby se mohla opět použít ikonická hudba), který je ovšem snad ještě absurdnější a více nelogický než kdy dřív. Lekačky zde nefungují a o nějakém napětí, poctivé gradaci či mrazivé atmosféře už si tahle série může nechat zdát od druhého dílu. Děj je naprosto předvídatelný a vlastně je pouze velmi chabým můstkem mezi dalšími brutálními scénami, v nichž tentokrát nechybí ani pokus o záchranu s tenkým střevem či rýpání v mozku. Prostě mňamka jako obvykle.

Přehrajte si trailer Dalo by se ovšem říci, že autoři zkrátka splnili to, co slíbili. Stylem i kvalitou se zkrátka vrátili k nejúspěšnějším komerčním časům série. Fandové značky navíc dostanou nějaké to cameo, pár pomrknutí a nenáročný divák toužící po co největším humusu bude jakž takž spokojený. Kvalitní horor tu samozřejmě nemá smysl hledat, na druhou stranu, po pištivém teroru Chrise Rocka budu spokojenost cílového publika i tak trochu chápat. Mě však desáté Saw utvrdilo v tom, že tato značka už je dávno vyvanutá a uspokojí jen své nejskalnější fandy. I když jich tentokrát bude o něco víc než posledně.