k0C0UR

Sahara se tváří jako něco mezi Hidalgem, National Treasure, Indiana Jonesem a Flight of The of the Phoenix. Breck Eisner nakoukal hodně filmů z produkce Jerryho Bruckheimera (úplně nejvíc od Michaela Baye) a pln dojmů usedl na režijní stoličku a vařil a vařil a vařil. Že na 80% vyrobil kočičkopejskovskou všehochuť mu vůbec nevadí (a to mi nevymluvíte, takhle mdlý „nabušený“ trailer tu dlouho nebyl), hlavně že má nablýskaný hrnec, všechno to cool vybuchuje a lítá a každý záběr je navozen alespoň jedním Bayovským obloučkem. Jenže akce, ač má tempo jako z reklamy na projímadlo, je zoufale sterilní, za Steva Zahna a jeho polovážnou-pololegrační polohu se červenám ještě teď, digitální paseky na poušti už možná bylo také dost, a nic na tom nezmění ty pěkně krvavé západy slunce a k nepoznání zarostlý William H. Macy. Pokud má Sahara shrnout vzorec současného diváckého chtíče, je Eisner velice dobrý matematik, osobně si však myslím, že to s tou mírou dobrodružství trochu přehnal a jednou večer se sejde u táboráku s Johnstonem (Hidalgo), ten mu poklepe na rameno, soucitně se na něj podívá a pronese něco ve smyslu „Já ti to říkal.“ Nelynčujte mě za ten pesimismus, snažím se být rezervovaný - což může vést k tomu, že budu ve výsledku velmi mile překvapen a půjdu se zlynčovat sám ;).