Přiznám se, že Matthew McConaughey se mi v roli akčního řízka líbí už od Království ohně, kde jeho Van Zan doslova ukradl Baleovi snímek pod rukama. A navíc mě letos těžce zklamal lovec pokladů Nicolas Cage, takže jsem od Sahary čekal trochu víc než vyšisovanou hollywoodskou filmařinu, opírající se o brakové romány s legendárním hrdinou Dirkem Pittem. Teď určitě čekáte, jak se budu rozepisovat o velkém zklamání, ale... vedle jak ta jedle. Zelenáč Breck Eisner, který absolvoval teprve před deseti lety a zatím nic kloudného nenatočil, sice ze začátku drží snímek v nízkých otáčkách a k dobré pohodě přispívá jen mužný McConaughey a mírně bondovský soundtrack, ale pak vybuchne člun plukovníka Sandeckera, Dirkova chlebodárce a pro Eisnera jako by to bylo startovním výstřelem. Náhle začne dávat všechno smysl, z Lamberta Wilsona se opět stane ukázkový záporák a McConaughey se Stevem Zahnem začnou tvořit sehranou dvojici (jen ta Penelope Cruz v roli krásné doktorky je tu nějak z nutnosti).
Dirk zprvu hledá konfederační loď (uprostřed pouště), na které by se mohl ukrývat velký poklad, ale zápletka se brzy stočí k znečištěné vodě a než se nadějete, stojí před vámi nejnabušenější eko-thriller všech dob, s přehledem likvidující Aljašku v plamenech (ne že by to bylo tak těžké). Finále pak připomíná to nejlepší z Indiana Jonese, takže s klidem odpustíte nadbytečnou Penelope, omletou zápletku se znečištěním vody a konec konců i tu mírně béčkovou fasádu. Eisner je machr a nabízí zábavu, ve kterou letos mnozí jen doufali. Už se těším na jeho další počin.